Zpráva o růstu hub: Letní sezóna 2016

Letní houbařská sezóna začíná obvykle v polovině května, přestože ojedinělé nálezy hřibovitých hub (nejčastěji poměrně vzácný hřib borový) jsou hlášeny již z konce dubna. V polovině května lze již nalézt plodnice běžných mykorhizních druhů – hřibů, muchomůrek nebo holubinek – a druhová pestrost při příznivé vlhkosti týden od týdne roste.

Mezi časné druhy hřibovitých hub patří především hřib kovář. Prakticky každý rok jej na lokalitě v blízkosti Prahy nacházím již v polovině května nebo dříve, a přestože se zde ve správnou chvíli objevil také v předchozím suchém roce, letos měli kováři zpoždění. Do poloviny června se sice několik jednotlivých plodnic našlo, jejich počet i velikost však vzhledem k příznivému počasí zůstaly daleko za očekáváním. Tato lokalita byla loňským suchem zasažena zvlášť tragicky – od poloviny července 2015 až do zimy jsem zde nenašel jedinou hřibovitou houbu nebo holubinku.

Co pozoruji u kovářů, naštěstí – zdá se - neplatí pro ostatní letní druhy. V první polovině června jsem zaznamenal bohatý růst holubinky doupňákové, což je dobrá jedlá a vydatná holubinka s průměrem klobouku nezřídka přesahujícím 100 mm. Po ní následovaly další, mezi nimi i kulinářsky výtečné holubinky mandlová či namodralá nebo méně známá holubinka Romellova. Zdokumentován je také letošní bohatý výskyt holubinky habrové, uvedené v Červeném seznamu hub ČR v kategorii téměř ohrožený druh. Holubinka habrová vyroste jen za příznivých podmínek, ne každoročně.

Daří se i muchomůrkám

I v lesích postižených loňským suchem nacházíme hojně hřib žlutomasý (babka), místy lze narazit také na hřib dubový. Z dalších jedlých hub nesmíme zapomenout na muchomůrku růžovku, rostou však i další druhy muchomůrek, slabě jedovatá muchomůrka slámožlutá nebo jedlá, avšak kulinářsky nepříliš kvalitní, muchomůrka šedivka. Při sběru muchomůrek dejte pozor na záměnu s jedovatou muchomůrkou tygrovanou.

Mezi drobotinou se také vyskytují kuchyňsky zajímavé druhy hub. Vzpomeňme alespoň špičku obecnou a opeňku měnlivou. Obě za příznivých podmínek rostou již od jara, kdy je jiných hub ještě nedostatek.

Během víkendu, který uzavřel druhou červnovou dekádu, jsem na Karlovarsku zkusil houbařit i ve smrkových lesích vyšších poloh, kolem 600 m. n. m. Také zde se houbařská sezóna již rozbíhala. Dominantním druhem byla muchomůrka růžovka, z dalších jedlých hub jmenujme hřib hnědý, hřib kovář, křemenáč smrkový a pod břízami křemenáč březový. Objevovaly se první lišky.

Letní houbaření obvykle vrcholí v první polovině července, letos však tento čas poznamenalo sucho, které obvykle přichází až v srpnu. Pro teplé sušší počasí je typický výskyt hřibu žlučníku nebo čechratky černohuňaté, nic pro labužníky. V listnatých lesích, kde se drželo více vlhkosti, se ve velkém množství objevila holubinka smrdutá. Kolemjdoucímu houbaři jsem vysvětloval, že se opravdu nemusí obávat o osud rodinky, kterou chvíli přede mnou potkal s plným košíkem těchto holubinek a která se těšila na smaženici. Mladé plodnice holubinky smrduté totiž mají tvar a zbarvení téměř jako mladé hříbky. Nejsou jedovaté, pro palčivost a žlukle olejovou chuť jsou však prakticky nepoživatelné.

Na závěr dobré zprávy

Koncem července se opět objevily četné přeháňky a bouřky, které alespoň lokálně přinesly dostatek potřebné vláhy. Během prvního srpnového týdne již místy rostou houby jako o život, jinde růst začínají, podle toho, kam a kdy se trefily intenzivní srážky. Teploty jsou o něco nižší než v červenci, snižuje se odpar vody z lesů a pokud počasí vydrží, můžeme se bohatší úrody hub dočkat plošně téměř na celém území České republiky. Po loňském výpadku si doufejme do sytosti užijeme houby jak v lese, tak v kuchyni.

Mgr. Karel Tejkal (člen výboru České mykologické společnosti)