Z Antarktidy podruhé

Na argentinské vojenské základně se naši polárníci setkali se skupinou českých vědců mířících stejným směrem (17.1.). Pro nedostatek místa na argentinské polární stanici se ale na Antarktidu dostala pouze polovina výpravy. Druhá polovina čeká na příjezd nové lodě, kam naloží svých několik desítek tun materiálu. Příjezd staré lodě se totiž neuskutečnil. Loď prostě nepřijela...

V první skupině je devět lidí. Pět vědců, tři stavbaři a jeden novinář. Po příletu na Antarktidu se ubytovali na zmiňované argentinské polární stanici Marambio na ostrově Seymour (18.1.). Zde přečkali první polární den (skoro se ani nedá napsat den, pořád tam svítí slunce). Druhý den byli přepraveni vrtulníkem na ostrov Jamese Rosse. Zde je čekala pouze kamenitá pláž.

Jak probíhalo 14-denní čekání na loď se dozvíme až po příjezdu druhé poloviny. Druhá skupina tráví volný čas prohlížením historických i přírodních památek. Navštívili Národní park Torres del Paine, prohlédli si historické památky města Punta Arenas. A čekají na loď.

Projekt Česká polární stanice na Antarktidě se dostává do části výstavby. Jak bude budoucí stanice využívána se zatím jen předpokládá. Jisté však je, že bude sledována narůstající světová teplota a zkoumána celková geologická proměna Antarktidy. Vedle těchto činností bude stanice využívána i botaniky. Ano botaniky, na ledovém kontinentu je totiž výskyt nejrůznějších řas, lišejníků a mechů.

Ty jsou schopny adaptace i na extrémní stanoviště, to jim zaručuje přežití. Bez této unikátní schopnosti by byly většinou vytlačeny rostlinami vyššími. Řasy jsou nejjednoduššími zelenými rostlinami. Většina lidí je zná především jako tenké, zelené povlaky na koupalištích. V přírodě však mají dalekosáhlý význam. Mořské řasy jsou totiž největší výrobci kyslíku na Zemi. Lišejníky vznikají symbiózou houby a řasy. Ani jeden z nich však neudává výsledný tvar. Řasa dodává produkty fotosyntézy a houba se stará o vyživování.

Geologický a klimatologický vývoj Antarktidy bude sledován pomocí hloubkových vrtů a sond. Ty se boudou navrtávat do ledovcových pokryvů. Ze získaných vzorků se budou zkoumat uvízlé vzduchové bublinky. V těch se stanoví obsah skleníkových plynů a určí se složení vzduchu. Z těchto údajů se bude usuzovat o klimatickém vývoji Země. Někteří zahraniční vědci míní, že nárůst průměrné teploty Země je normální evoluční proces. V minulosti se stal již několikrát, ale v naší době tomu dosti pomáhá člověk. Veškeré světové dohody o snižování skleníkových plynů se zatím často porušují. Některé světové velmoci k nim zatím ani nepřistoupily.

Zdroje:
www.national-geographic.cz
www.popularis.cz