Vlci jako dobrá zpráva pro přírodu? Ne nutně. Ostatní šelmy je nevítají

Yellowstone jako inspirace

Pokud jste se někdy ocitli u debaty o návratu velkých šelem, jistě se to neobešlo aspoň bez zmínky o Yellowstone. Ten příběh je totiž dnes už legendární. Z území tohoto národního parku vymizeli vlci kolem roku 1920. Dobře to asi úplně nebylo, protože ho bez vrcholových predátorů začaly vyhlodávat a zadupávat do prachu přemnožení býložravci. Po sedmdesáti letech planých debat se sem ale podařilo vlky vrátit, reintrodukovat. Naštěstí. Od roku 1995 totiž celé tohle chráněné území prodělalo zásadní změnu.

Vyšší biodiverzita

K lepšímu. Ubylo například erozí půdy v okolí říčních toků, protože se začaly obnovovat příbřežní porosty. To proto, že už je tak divoce býložravci nespásali – báli se totiž vlků, kteří je pěkně začali prohánět. Populace býložravců se taky rychle čelistmi vlků zredukovala na únosnou mez, přibylo pěvců a drobných savců. Zkrátka, tohle „řešení vlkem“ spustilo kaskádu jevů, a ukázalo se být naprostý sukces, ať už jste na něj koukali jako ornitolog, botanik anebo nadšený hmyzo-znalec.

Zkrátka, kdo hledá příklady pozitivních dopadů návratu vlků do krajiny, najde je u Yellowstone.

Jenže jak se ukazuje, že tohle „řešení vlkem“ není úplně univerzální.

Nadneseně řečeno, není to léčba, která by se dala předepsat na každou nemoc. A právě teď na to nejspíš přišli ve státu Washington. Ani tady neměli mimo zoologické zahrady žádné vlky. Ty poslední si vystříleli ve třicátých letech. V roce 2008 se rozhodli přidržet inspirace z Yellowstone, a taky se zasadili o reintrodukci vlků. Výsledek? Poněkud rozpačitý. Proč?

Šelmy v blízkosti člověka

Protože vlci - velké šelmy na vrcholu potravního řetězce - ovlivňují ekosystém kolem sebe komplexním způsobem, po svém návratu nezúčtují jen s přemnoženými býložravci. Do konfliktu se dostávají i s další masožravou konkurencí, která v místě už existuje. Třeba s ne až tak velkými šelmami. V případě Washingtonu dostali na frak rysi červení a kojoti. Nechtěli zbytečně riskovat střet s těžkou váhou v podobě agresivní zubaté smečky, a tak svá teritoria začali přesouvat do míst, kam si vlci většinou netroufají.

Kde to je? Většinou v okolí frekventovaných turistických stezek, chatových oblastí a vůbec v blízkosti lidského zasídlení. Ve stínu lidí sice nalezli útočiště před vlky, ale tahle schovka se jim moc nevyplatila. Člověk je totiž něco jako super-predátor. A šelmy střední velikosti, vytlačené ze svého někdejšího území vlky, se tak častěji dočkaly rány do kožichu. Takže po patnácti letech od washingtonské vlčí reintrodukce to teď s jinými šelmami v regionu vypadá dost bledě. V krajině bez lidí by to asi fungovalo lépe. Možná podobně, jako v Yellowstone. Ale v lidmi poměrně zasídleném Washingtonu uchystal návrat vlků ostatním (menším) šelmám smrtící překvapení.

Co si z toho odnést? Že návrat velkých šelem ovlivňuje ekosystém komplexním způsobem, a ne vždy tak, jak si představujeme. A že „řešení vlkem“ nemusí být vždy to nejlepší.

Odkaz na studii tu.