Víte, co je to fenologie?

Přesněji naše slovníky říkají, že fenologie je nauka zabývající se studiem časového průběhu periodicky se opakujících životních projevů - fenologických fází rostlin a živočichů a studiem vazeb fenologických fází na střídání klimatických a půdních podmínek během ročního období.

Vědy zabývající se fenologií jsou:
Fenoklimatologie se zabývá klimatickou charakteristikou daného místa na základě fenologických údajů.
Fenoekologie je nauka o vlivu prostředí na nástup a trvání fenologických fází.
Mikrofenologie studuje časový průběh mikromorfologických změn organizmů v omezeném prostoru ve vztahu k meteorologickým činitelům a zkoumá také nástup jednotlivých etap tvorby významných orgánů rostliny (tzv. organogenese) z hlediska produkce, rostlinné hmoty a výnosů polních plodin.
Fenometri měří přírůstky rostlinných orgánů v závislosti na průběhu povětrnostních činitelů.

Fenologickou fází (fenofází) rozumíme dobře rozeznatelný a zpravidla každoročně se opakující projev orgánů vývoje sledovaných rostlin. Asi nejvýraznější je doba vzejití semen, nástup olistění, kvetení, plození (dozrávání plodů) a opad listů. S fenofázemi často souvisí i jména měsíců - květen (kvetení), červen (červené třešně), listopad (padání listí) apod. Bohužel v současné chvíli máme květen, nejkrásnější měsíc v roce s nejvýraznějším kvetením, již za sebou, ale blíží se naštěstí období zrání plodů, takže stále máme mnoho příležitostí na srovnávání fenologických projevů různých rostlin. Mimochodem, rozeznáváte ještě jiná období než období rašení dřevin, kvetení ovocných dřevin, červenání třešní, zrání borůvek, zrání obilí, žloutnutí bříz a listospad?

Veřejnosti dobře známý ředitel Botanické zahrady PřF UK v Praze, V. Větvička, nás nedávno v Českém rozhlasu nabádal, abychom si povšimli rozdílů ve kvetení mezi jednotlivými rostlinami jírovců (viz zde). Konkrétní období vegetačního kalendáře můžeme sledovat na jednotlivých rostlinách, ale pozor na přílišná zobecnění (srovnávání druhů jen na dvou rostlinách apod.). Srovnávat lze fenologii rostlin týchž či různých druhů nejlépe rostoucích vedle sebe, a to i stejně zastíněných. Pakliže máme dvě rostliny rostoucí v jiných místech zahrady, už může být těžé dělat závěry o jejich kvetení - mikroklima a snad i půdní podmínky rostoucí rostliny mohou odlišovat a vývoj jejich orgánů během roku se tak proto může také lišit. Vedle sebe rostoucí rostliny svojí fenologií mohou upozornit na faktor genetický na úrovni jednotlivých druhů, kdy vlastně ani rostliny 'sourozenci' rozhodně nemusí kvést ve stejnou dobu. Právě tyto genetické faktory vyniknou při pěstování rostlin za stejných podmínek, což vlastně bylo pointou příspěvku Dr. Větvičky. I na podzim si můžete prohlédnout například jasany, u nichž je poměrně výrazná variabilita opadu listů mezi jedinci rostoucími vedle sebe. Ale menší rozdíly mezi jednotlivými rostlinami zachytíte i ve vybarvování jeřabin apod.

Pokud se fonologie týče, platí jistá obecná pravidla. Do teplejších oblastí přichází jaro (vlastně jen současná fenofáze určitých druhů) dříve a trvá déle než v oblastech chladnějších, naopak podzim a zima přichází do chladnějších oblastí dříve než do těch teplejších. Zastíněné polohy se chovají jako polohy chladnější a vlhčí (platí pro zahrady). Na vývoji vegetace se podílí řada faktorů jako jsou: doba sněhové pokrývky, množství slunečných, teplých a suchých či naopak vlhkých a chladných dní. Každý teplý den vývoj vegetace urychluje, každý jarní den se sněhovou pokrývkou vegetaci opožďuje. Odborníci se shodují, že například letošní jaro přišlo pozdě, ale teplé dny to srovnaly (průběh jara byl proti jiným rokům rychlejší). Globální oteplování má vliv na množství srážek, počet dní se sněhovou pokrývkou, množství tepla/rok. Spojitosti s fenologií lze nalézt i v pranostikách (únor bílý, pole sílí apod.). Znalost fenologie je důležitá i pro alergology, kteří díky svým pylovým kalendářům mohou upravit vhodnou dobu pro podávání pylové vakcíny alergikům. S pylovým kalendářem pracují ovšem i včelaři atd.

Někdy je těžké rozhodnout, zda některá rostlina již kvete. Jsou to případy mnohokvětých rostlin, kdy začátkem kvetení je alespoň jeden rozvitý květ, nebo květy tři (protože první květ bývá jen jakousi předzvěstí vlastního kvetení), nebo několik květenství. Pak může být rostlina malá a jen s několika květy a naše hodnocení o požadavku na minimální počet květů je třeba upravit. Stejně tak to je s několika prvními květy na louce - kolik jich má kvést, aby jsme začali říkat, že nějaký druh na louce již kvete (třeba pampelišky). Jinak pro zajímavost existují dřeviny kvetoucí každý rok - břízy, habry, jeřáby, ovocné dřeviny, ale i dřeviny kvetoucí s přestávkami - borovice, smrky a jedle (po 3-4 letech), dub (po 5-6 letech), buk (po 6-8 letech). Na květ má vliv i čistota okolního prostředí, v nejvíce znečištěných oblastech neplodí stromy již více než 10 let.

V úvahu přicházejí i anomálie jako např. reflorescence či remontace. Reflorescencí rozumíme opakované kvetení během jednoho vegetačního období. Suché léto napodobí zimu a teplý podzim s jarní délkou dne některé rostliny dovede zmást, že třeba ještě jednou vykvetou právě na podzim. U jiných rostlin jsou květy na konci léta celkem běžné (magnólie). Remontace je schopnost rostliny opakovaně kvést (popř. i plodit) během jednoho vegetačního období. Známé jsou třeba remontující růže (lambertianky).

Na fotografiích můžete vidět jeden a tentýž strom Magnolia obovata focený ve stejný den roku 2004 a 2005. Pokud si fotografie rozkliknete a pozorně se podíváte, zjistíte, že v roce 2004 strom ještě nekvetl, kdežto v roce 2005 již můžeme pár květů nalézt. Například uprostřed snímku.

Odkazy:
www.postemoderne.net
www.rozhlas.cz
mujweb.cz/Veda