V Česko patří ke státům s největším počtem invazních druhů v EU

Nejdříve snad krátké představení - projekt DAISIE byl nastartován v roce 2005, a je financován Evropskou unií. Jeho administrátorem je britské Centrum pro hydrologii a ekologii (součást NERC). Aktualizace i webové rozhraní bylo slavnostně spuštěno v rámci mezinárodní konference Neobiota ve španělském Ponteverdu. Co tedy v současnosti na stránkách www.europe-aliens.org nalezneme?

V tento moment poměrně velké množství informací o 12 177 invazních druzích, které se v Evropě vyskytují, katalog 57 přímořských a 81 vnitrozemských regionů Evropy, včetně údajů se kterými invazemi se momentálně potýkají a také kontakty na jednoho 2568 odborníků napříč státy, se kterými je možno konzultovat výskyt a potřebná opatření pro kontrolu invazních druhů.

Databáze obsahuje na 986 mořských, 669 sladkovodních, 2740 suchozemských bezobratlých, 400 obratlovců, 6658 druhů rostlin a 724 druhů hub, jež tu nejsou právě vítáni. Drtivá část těchto organismů byla do Evropy zavlečena neúmyslně, a nezpůsobují hospodářské škody. Přibližně 15% zaznamenaných druhů však působí ekonomické škody, a 10% je známo svým negativním působením na lokální biologickou diversitu.

Jak si v počtu nezvaných hostů stojí Česko?

Česká republika je přitom se svými 2051 druhy v první pětici států s největším množstvím nezvaných návštěvníků. V případě Velké Británie, která je a byla námořní velmocí, a má historické a kulturní vazby na nemalé procento exotických zemí 3254 nepůvodních druhů pochopíme, stejně tak jako Francii (2616). Pro srovnání, Slovensko registruje jen 178 nepůvodních druhů. Jak je to možné?

Narozdíl od řady jiných zemí, které neúmyslně rozšiřují svůj seznam invazních druhů kategorií „Transport“ vykazuje právě Česko nemalé hodnoty v kategoriích „Únik“ (rostlin, zvířat a jejich škůdců ze zajetí, chovů, laboratoří a farem) „Volnočasové aktivity“ (koníčky, hobby) a „Okrasné“ (chov či pěstění pro estetické účely, jídlo, zahradničení, bonsaje).

Jak již bylo zmíněno výše, většina uprchlých chovanců nemá potenciál k působení hospodářských škod, ale minimální míra zabezpečení případných úniků chovaných zvířat do volné přírody napovídá, že něco je tu v nepořádku. A na jaké „exotické“ invazní druhy, uniklé z chovů, že tu můžeme narazit?

V seznamu má své místo husice rezavá (Tadorna ferruginea), bažant královský (Syrmaticus reevesii), berneška velká (Branta canadensis), husa indická (Anser indicus), orebice rudá (Alectoris rufa) a kachnička karolínská (Aix sponsa). Nedostatečná kontrola při transportu a také úniky od teraristů lokálně navyšují populaci gekonů tureckých (Hemidactylus turcicus), kteří nejsou schopni v naší zemi přežít zimu.

O tom, že tvrzení o „neschopnosti přežít zimu“ nebo „existenci klimatické bariéry pro přežití“ mohou být značně ošidná, nás ale už jednou nemile překvapil případ želvy nádherné.

Nezvaný host, kterého máme dost

Jeden z nejběžnějších chovanců začínajících akva-teraristů, nenáročný domácí mazlíček. Jen mezi lety 1987-1997 do Evropy zamířilo na 52 milionů exemplářů, určených k prodeji ve zverimexech a na burzách. Úžasné zvířátko, na kterém spousta dnes známých chovatelů exotů kdysi začínala svou dráhu.

Dnes je želva vodní nádherná (Trachemys scripta elegans) uváděna v seznamu stovky nejhorších evropských invazních druhů, který je schopen vážně narušit rovnováhu sladkovodních ekosystémů. Přitom i v jejím případě se ani v nejmenším nepředpokládalo, že by byla schopna přežít ve středoevropské krajině.

Z anekdotických záznamů lze přitom vyčíst, že i její cesta do volné přírody České republiky byla způsobena jen a díky chovatelům. Když čtyřiceti let se dožívající želva vyrostla do ne-roztomilých proporcí, zbavovali se jí teraristé vypouštěním do volné přírody.

Floridská želva však projevila nebývalou odolnost vůči lokálnímu klimatu, a první záznamy o zimu přežívajících želvách nádherných (původně u ostravských nezamrzajících kalových nádrží v blízkosti parovodního potrubí) se rozšířily přes Plzeňsko na Třeboňsko.

Vzápětí se objevilo několik exemplářů na dolním toku řeky Moravy a jejím přítoku, říčce Kyjovce. Tady zůstává přínos nezodpovědných chovatelů jen spekulací, protože tak jako v Čechách zacházeli teraristé s želvami i v Rakousku a Maďarsku, poblíž Dunaje, který se mohl stát trasou následného šíření.

V Čechách jsme přitom jednu želvu už měli – byla to naše, původní želva bahenní (Emys orbicularis). Floridská cestovatelka se stala její úhlavní sokyní, a nutno dodat, že mnohem úspěšnější. Náš domácí druh prakticky vytlačila (přežívá jen na dvou izolovaných lokalitách) a zatím si směle pochutnává na všem patřičně velkém, co jí nestačí utéci.

Použité zdroje:
www.europe-aliens.org
„Major Update to Europe's 'Alien' Species Catalogue“. (12.9 2012) ScienceDaily.com