Tři příklady úžasných mimikrů na Českolipsku

Lelek lesní

Vzácný Lelek lesní

Z velké skupiny nenápadných ptáků je velice dobrým příkladem vzácný lelek lesní. Náš okres se může pyšnit tím, že zde žije jedna z nejsilnějších populací tohoto vzácného soumračného druhu a to v borových monokulturách bývalého vojenského prostoru. V teplých jarních večerech je zde často slyšet jeho monotónní a vrčivý hlasový projev. V době toku je doplněn akrobatickými lety v dlouhých vlnovkách s tleskáním křídly.

Kdo chce tohoto zajímavého ptáka zahlédnout, musí se obrnit značnou trpělivostí a dokonalými pozorovacími schopnostmi, neboť téměř dokonale splývá s barvou stromové kůry. Je zajímavé, že téměř ve všech evropských řečech existuje lidový výraz kozodoj. Snad se o to zasloužila lidská obrazotvornost a poměrně široce roztažitelný zobák sloužící k lapání hmyzu. V žádném případu však neslouží k sání mléka z kozích struk. Ikdyž se lidé s lelkem pro jeho skrytý způsob života často nesetkávají, opředli jej mnoha vymyšlenými báchorkami. Užitečný a neškodný pták si to nezaslouží.

Saranče modrokřídlé

Obyvatel vřesovišť a pískoven Saranče modrokřídlé

Druhým příkladem dokonalého maskování je na Českolipsku poměrně běžný druh vyprahlých a suchých lokalit, vřesovišť a pískoven saranče modrokřídlé. Je velmi hojné v Provodínské pískovně, kde se lze setkat se stovkami exemplářů. Sarančata zde často sedí na holém písku a jsou tak dokonale maskována, že bývají zpozorována až tehdy, když odskočí a odletí. Potravu tvoří různé druhy trav. Toto zajímavé saranče je rozšířeno ve střední a jižní Evropě a jižní Skandinavii. Ve Velké Britanii chybí. Jako každé saranče má krátká tykadla, což je dobrý rozpoznávací znak od příbuzných kobylek.

Sluka hajní

Bohužel cenná myslivecká trofej Sluka hajní

Jako třetí příklad dokonalého ochranného zbarvení jsem vybral opět příslušníka ptačí říše, tentokrát z řádu bahňáků, bohužel i v současnosti cennou mysliveckou trofej sluku lesní. Jako většina bahňáků táhne hlavně v noci. Na hnízdiště se dostavuje v polovině března a za vlahých večerů se za letu ozývá po západu slunce typickým v myslivecké mluvě označeno jako kvorkavým hlasem. Naše sluky přezimují hlavně v jihozápadní Evropě a to ve Španělsku a Francii. Za mírné zimy mohou ve vzácných případech i přezimovat. Při podzimních toulkách přírodou se zdržují ve vlhkých místech. Po vyplašení hřmotným letem prudce prolétnou mezi korunami stromů a rychle odletí. Pozorovatel se často nestačí vzpamatovat z úleku.