Tajemství oceánského dna

Morfologie oceánského dna

Asi dvě třetiny zemské kůry tvoří mořské dno. Dna všech velkých oceánů jsou si podobná: kontinentální šelf se svažuje od pobřežních vod do oceánských pánví, ze kterých se zvedají podmořské hory, sopky a horské hřebeny. Až donedávna bylo o této skryté podmořské krajině známo mnohem méně než o vzdálených planetách. Představu o velkých hloubkách přiblížily akustické hloubkoměry a seizmické zkoušky. Složení mořského dna se zkoumá ze získaných vzorků hornin, z podmořských vrtů a ze srovnání s bývalými oceánskými horninami, které byly později vyzdviženy na zemský povrch.

Pevninské šelfy, které jsou součástí kontinentů, směrem od pobřeží pomalu klesají a při ústí řek jsou přerušovány kaňony, jimiž řeka vniká do moře a cestou zanechává usazeniny dovlečené z kontinentu. Kontinentální šelfy se táhnou obvykle do hloubky kolem 200 m. Následuje méně strmý svah pevninského úpatí, který spadá až do hloubky kolem 5 km pod hladinou. Tam začínají rozlehlé a pusté oceánské pánve, kde žije jen omezené množství ryb, červů a mlžů. Z těchto pánví se místy zvedají podmořské hory - sopky, z nichž některé ční až nad hladinu. Oceánské pánve jsou tedy rozsáhlé ploché oblasti dna oceánů od hloubky přes 2 000 m do 6 000, nesmíme zapomenout, že nezahrnuje však kontinentální šelf a svah.

Například ostrov Hawaii je vrcholem 9 150 m vysoké sopečné hory (o více než 200 m vyšší než Everest). Středem všech oceánů se táhnou rozeklaná pásma sopečných pohoří, dlouhá tisíce kilometrů (př. Island). Tato pásemná pohoří, nápadně členěná podélnými a příčnými zlomy, vznikají v místech, kde se rozestupují oceánské litosférické desky. Žhavé magma, pronikající trhlinami na oceánské dno, v podobě pohoří pak přirůstá k okrajům oceánských desek, a tak vznikají tyto středooceánské hřbety, uprostřed oddělené žhnoucí trhlinou. Oceánské hřbety je vlastně systém podmořských pohoří, nacházející se ve všech oceánech a probíhající rovnoběžně s riftovými zónami. Oceánské hřbety vyrůstají tisíce metrů nad dno oceánů, přičemž v některých případech dosahují i nad hladinu a vytvářejí ostrovy, jako např. ostrov Jan Mayen v Severním ledovém oceánu či ostrov Island v Atlantiku. Charakteristickým znakem je tedy, že v jejich ose probíhají hluboká riftová údolí, která bývají zónami zemětřesení a vulkanické činnosti. Utuhlá čedičová láva vytváří vlastní oceánské hřbety, které jsou porušené množstvím příčných tektonických poruch.

Opakem středooceánských hřbetů jsou hlubokomořské příkopy, lemující některé oceánské oblasti a pronikající hluboko do oceánské kůry. Posunující se oceánské desky se v těchto příkopech noří do hloubky podél okraje tzv. subdukční zóny, pod níž dochází k tavení hornin a jejich přeměně na magma. To stoupá k povrchu a většinou za doprovodu zemětřesení vznikají na dně oceánů nové podmořské sopky, které v podobě řetězců lemují hlubokomořské příkopy. Příkladem mohou být japonské ostrovy. Tak tedy oceánský příkop je dlouhá, úzká, uzavřená sníženina oceánského dna s příkrými srázy, která se nachází obvykle na hranici mezi zemskou kůrou přechodného typu a zemskou kůrou oceánského typu. Dno příkopu bývá v hloubce nejméně 6 000 m. Příkopy se obvykle táhnou souběžně s přiléhajícím pobřežím. Rozkládají se nad subdukčními zónami v místech, kde se oceánské desky podsouvají pod okraj pevninských (kontinentálních) litosférických desek. Dno příkopu bývá ploché, široké od několika stovek metrů do desítek kilometrů a pokryté hlubokomořskými sedimenty.

Zkoumání hloubek

Nejhlubší zaznamenaný bod světa - Challenger Deep v západní části Tichého oceánu - nebyl dosud navštíven žádným člověkem. Je součástí Marianského příkopu, který v r. 1951 objevila britská průzkumná loď Challenger. V roce 1960 se americký batyskaf s lidskou posádkou ponořil do hloubky 10 915 m. Rekordní hloubka 11 034 m byla zaznamenána ještě v tomtéž roce sovětskou průzkumnou lodí pomocí zvukové sondy.

Nejhlubší místa oceánů

oceán	místo	hloubka (m)
Tichý oceán	Marianský příkop	11 034
Atlantský oceán	Portorický příkop	8 648
Indický oceán	Jávský příkop	7 725
Severní ledový oceán	Litkeho příkop	5 450

Citace:
Kol. autorů, Všechno o Zemi - místopisný průvodce světem, Reader´s digest výběr, 2000