Sýkorka koňadra - poznáte její zpěv?
Sýkorku koňadru (latinsky Parus major) zná asi každý, je to v Česku běžně rozšířený ptáček. Je hojně rozšířen i v Nizozemsku, kde na jedné z univerzit probíhal výzkum zpěvu těchto ptáků. Dá se tedy předpokládat, že výsledky holandského výzkumu budou platné i u nás.
Zjistilo se, že se sýkorky v podstatě chovají podobně jako například lidé s mobilem. Pokud telefonujeme v tichu domova, mluvíme do něj potichu. Když nám ale někdo zavolá na ulici nebo dokonce v autobuse, automaticky začneme mluvit nahlas aby nás bylo slyšet. Někdy to znamená i to, že nám hlas přeskočí do jiné, vyšší tóniny. Protože když budeme mluvit normálně potichu, sebecitlivější mikrofon náš hlas přes okolní hluk nemusí zaznamenat. A koňadry se chovají stejně.
Pokud jsou na ve svém přirozeném prostředí v lese, zpívají tak jak jste se to pravděpodobně někdy učili. Ptáci se ale stali častými, byť z hlediska památkářů zajisté nevítanými, obyvateli našich měst. A ve městech je hluk. Hluk čím dál větší. Lidé zvyklí se v něm pohybovat ho už ani nevnímají. Sýkorky se ukázali jako chytří ptáci a dokázali se také přizpůsobit. Stejně jako lidé s mobilem - prostě začali 'víc řvát'. Když lákají samičku nebo jen hlasem vyznačují své teritorium, zpívají ve vyšších tónech než je pro ně přirozené. Vysoké tóny se totiž neztrácejí v okolním 'ruchu velkoměsta' a jsou tedy pro komunikaci mezi jednotlivými sýkorkami efektivnější. Zajímavé je, že vyšším tónem zpívají i když je náhodou umlkne hluk a je ticho. Pravděpodobně si na ty vyšší tóny zvykli natolik, že jsou pro ně přirozené.
Otázkou, kterou to všechno ale vyvolává je - jak se to ti ptáci mohli naučit? Vždyť přece každé malé dítě ví, že zvířata se řídí pouze instinkty a reflexy. Nemají na to ani dost vyvinutý mozek. Nebo že by to bylo trošku jinak? Ale o zajímavých otázkách kolem ptačích mozků zase někdy příště...
autor:
Diskuze k článku „Sýkorka koňadra - poznáte její zpěv?“