Sýček obecný, žabožroutek maďarský

Dlouhé chvíle v horkém úkrytu

Pobyt ve fotografickém krytu je obvykle z velké časti nudná činnost mnohdy svádějící ke spánku (kterému často opravdu podlehnete). Mnohokrát se třeba hodinu nic neděje, aby se na chvilku na aranžované větvičce usadila vlha pestrá a o pár vteřin později odlétla do dutiny. A čeká se další čas. U dudka chocholatého i mandelíka hajního to o víkendu někdy byly i dlouhé hodiny bez aktivity. Občas se v pohledu usadil nějaký pěvec, jinak poměrně uspávající nuda. Někdy ale přijde štístko a přichystá překvapení.

Oddychová zastávka při cestě na lov Periferně jsem koutkem oka zahlédl pomalu letící šedohnědý chomáček, který se usadil za kmínkem tak, že mu vykukovalo pouze několik pírek na hlavě. O chvilinku později se objevilo i zvědavé žluté očíčko a bylo to jasné. Prostor pro odsedávání vlh pestrých při své cestě za potravou využil k zastávce sýček obecný. Drobná nenápadná sovička, byla ukrytá za kůrou a dávala nám možnost pro fotografování pouze sporadicky. Bohužel, jak rychle se objevila, tak rychle pokračovala třepotavým letem dále.

Záhadná v písku vyválená oběť

Trvalo to však jen několik minut a stejně tichým letem se sovička usadila za kmínkem z druhé strany. Opět jí koukal jen kousínek hlavy. K mému překvapení však rychle vyhopsala nahoru a vystavila se v celé kráse. Hned bylo patrné, že drží něco drápkách, ale až po chvilce jsem přesnější determinování potravy zúžil na ještěrku nebo žábu. Nyní po detailním prohlédnutí fotografií se kloním spíše k žabce, ale jednoznačně určit ji neumím. Obvykle znám žabky jiné, čisté, barevné, s lesklým povrchem těla. V písku vyválená oběť, která měla děsem rozevřenou tlamičku a roztažené nožky s blánami, nepřipomínala nic, co znám.

Sýček jen postával na kmenu, koukal do objektivu jako by říkal, „Podívej, co nesu do hnízda svým mláďatům!“. Se vztyčeným zobákem k nebi si o pár vteřin později užíval svých pár minut slávy. Když jsem jeho úlovek fotograficky zdokumentoval, pokračoval rychle do hnízda.

Obratný lovec v otevřené krajině

Sýček obecným byl v minulosti na území ČR velmi početný, avšak v současnosti silně ubývá. Sov už jsem v Česku pozoroval nebo slyšel několik druhů, ale sýčka jen v Itálii a v Maďarsku. Tato drobná sovička velikosti kosa má nejraději otevřenou krajinu s jednotlivými stromy, hřbitovy, stará stromořadí nebo parky. Poměrně typické jsou pro jeho výskyt hospodářská stavení v zemědělské krajině.

Jeho potravou jsou obyčejně drobní obratlovci (hraboš polní), v literatuře jsou popsány případy, kdy sýček slupnul králíka nebo potkana (asi sražené autem). Z obojživelníků si nejvíce pochutná právě na žábách.

Setkání se sovami ve volné přírodě patří k mým největším zážitkům. I proto, že jsou tak vzácné a připravit se na ně obvykle nedá. Podobně to probíhalo s kulíškem nejmenším, kalousem pustovkou nebo puštíkem bělavým. Snad jen sýček králičí na Floridě byl jednoznačně plánovaný.