Světový meteorologický den 2008 - aneb výlet do historie meteorologie a její budoucnost

Od té doby si toto datum každoročně připomínáme jako Světový meteorologický den a pravidelně je také vyhlášeno jeho téma, které pro letošní rok zní: "Pozorování naší planety pro lepší budoucnost". Zvoleno bylo jako uznání vědeckých a společensko-hospodářských přínosů národních meteorologických a hydrologických služeb.

Mottem "Pozorování naší planety pro lepší budoucnost" si také připomínáme vývoj meteorologického pozorování: Starověké civilizace pozorovali základní meteorologické prvky z důvodu zemědělství a položili tím základní prvky astronomie a astrologie. V polovině 17. století už tehdejší obyvatelé začali hledat mezi pozorováním souvislosti a pokoušeli se předpovědět počasí do budoucnosti. První mezinárodní meteorologická síť byla založena v roce 1654 Ferdinandem II. Toskánským. Sedm stanic této sítě se nacházelo v severní Itálii, další čtyři pak ve Varšavě, Paříži, Innsbrucku a Osnabrücku. První Mezinárodní meteorologická konference se konala v Bruselu v roce 1853 a První mezinárodní meteorologický kongres ve Vídni o dvacet let později. Průlomem v meteorologii byl provoz dvanácti stanic kolem Severního pólu a dvou v Antarktidě od roku 1882, který byl nazýván také rokem pólu. Na těchto snanicích se prováděla nejen meteorologická měření, ale také pozorování soustředěná na geomagnetismus, atmosférickou elektřinu, oceánografii, glaciologii a vzorkování ovzduší. Na počátku 20. století přinesly velký pokrok v meteorologii umělé družice a téměř současně se začaly využívat k předpovědi počasí první numerické modely navržené Richardsonem v jeho knize Weather Prediction by Numerical Methods. Tolik k historii.

Nejen v roce 2008 by se měla meteorologie zdokonalovat zejména ve schopnosti poskytovat včas co možná nejpřesnější informace. Dalším cílem je zkvalitnění metod a modelů asimilace dat tak, aby pozorování podávala maximální možné množství užitečných informací a pomoci ke kvalitě životního prostředí a také k činnostem zmírňujícím nebezpečí přírodních pohrom, zejména k činnostem spojeným s adaptací na globální klimatickou změnu.