Surikaty, tvorové, které nelze nemilovat

Tak si je trochu víc představme. Už prvním zajímavým faktem je, že surikaty patří do čeledi šelem, o které jste nejspíš ještě ani neslyšeli. Říká se jí totiž čeleď promykovitých (Herpestidae), u níž se ani odborníci nemohou příliš rozhodnout, jestli má blíž k šelmám kočkovitým nebo psovitým. Kromě surikat sem patří třeba ještě promyky nebo mangusty.

Surikaty jsou velikostí podobné kočkám, které byste si však pro tyto účely museli otočit o 90 stupňů. Na rozdíl od koček totiž tito roztomilí tvorové stojí častěji na zadních než na všech čtyřech. Jejich výška přitom dosahuje přibližně 35 cm a hmotnost od půl do necelého kilogramu.

Podíváte-li se na většinu fotografií surikat, která není přiblížená na maximum, uvidíte na nich ne jedno zvířátko, ale minimálně dvě – a spíš celou skupinu. Surikaty totiž zkrátka potřebují společnost. Žijí tedy v koloniích, které sestávají z přibližně třicítky jedinců. Zajímavé je, že se surikaty ke komunitnímu životu rozhodují vědomě a každé zvíře v kolonii má svoji určenou úlohu. V zásadě se tak jedná o unikátní obdobu lidské dělby práce, jejímž účelem je v tomto případě především přežití.

Surikaty mají také zajímavý jídelníček. Živí se mimo jiné hady a štíry, a to i těmi nejjedovatějšími. Se štíry zase takový problém nemají, neboť jsou vůči jejich jedu odolné. To při lovu hadů musejí být obratnější, protože hadí jed jim potenciálně může uškodit. A taky se občas stává, že boj na život a na smrt občas vyhraje právě had. Takto neslavně v roce 2007 skončila i Flower Whiskers, matriarcha surikatí dynastie z oblíbeného dokumentárního seriálu Surikaty (Meerkat Dynasty), který v letech 2007 a 2008 sledovaly miliony diváků po celém světě.

Kromě hadů mají surikaty rády i hmyz, pavouky a hmyz, ale dokážou částečně přejít i na vegetariánskou stravu. Chutnají jim tedy také kořeny a cibulky rostlin, které dokážou vyhledat i po čichu.

Některé africké kmeny surikatám přezdívají „andělé slunce“. Je to proto, že podle jejich pověr je surikaty chrání před vlkodlakem či „měsíčním ďáblem“, který by jinak v noci decimoval jejich stáda a připisuje se mu i zodpovědnost za pohřešované domorodce, kteří se ztratili v průběhu noci.

Kolonie surikat si pod zemí budují nory a tunely, a to zejména kvůli podnebným podmínkám obývaného území. Vytvářejí si vlastní podzemní komplexy, které mohou pokrývat plochu i několika stovek metrů čtverečních a mohou být až tři metry hluboké. Kromě toho přebírají i opuštěné podzemní příbytky jiných živočichů. A zde v bezpečí vyvádějí na svět svoje mladé.

Před predátory se surikaty mohou poměrně účinně bránit díky svému dobrému zraku, díky kterému mohou blížící se nebezpečí spatřit i na stovky metrů. A včas zmizet z dosahu. Ne nadarmo se surikatám česky dřív říkalo hrabačka. Dokáže totiž za jedinou vteřinu vyhrabat množství písku, které se svou hmotností vyrovná hmotnosti samotné surikaty.

Více zajímavostí o surikatách se dozvíte ve zcela novém dokumentárním seriálu Království surikat: Vzestup dynastie. Precizně zpracovaný pořad volně navazuje na zmíněný snímek Surikaty a ukazuje na další zvláštnost surikat – a sice na to, že kolonii surikat vládne dominantní pár, respektive samička.

Seriál budou mít čeští diváci šanci zhlédnout na kanálu Viasat Nature, a to od pondělí 7. února v 18:00.