Smutná minulost a snad šťastná budoucnost stromů v Krkonoších

Historie krkonošských lesů

Původně byly Krkonoše jeden velký, divoký a jen velmi obtížně prostupný les, který tvoří přirozenou hranici mezi českým územím a našimi sousedy. Zaútočit s armádou přes podobné území prostě nedávalo smysl.

Dnes mnoho lidí vnímá Krkonoše jako smrkové území. Podle archeologických průzkumů to ale původně bývalo jiné. V Podkrkonoší a v okrajových částech Krkonoš rostly především duby, na ně navazovaly buk lesní s javorem klenem, jasanem jilmem a jedlí běrokorou. Až ve vyšších nadmořských výškách přišel na řadu smrk a úplně nejvýše kleč.

Až kolonizační vlny v 11. století (Slované) a ve 13 století (Germáni) začaly tvář hor měnit. Lidé, kteří potřebovali pozemky pro své domy a pole, tak začali původní husté lesy postupně kácet.

V 15. století se začala v Krkonoších intenzivní těžba rudy. A tak se kvůli výdřevám do dolů i pro výrobu dřevěného uhlí do hutí začalo mohutně kácet. Na toto kácení si dokonce Kryštof Gendorf z Gendorfu pozval specialisty z Korutan, Štýrska a z Tyrol. Říkalo se jim "holzknechti" (dřevařští pacholci) a svou práci vykonávali skutečně důkladně. Za pouhých 40 let práce se jim povedlo zničit všechny kvalitní porosty ve východních Krkonoších na ploše asi 5 000 ha!

Obnovu vykácených lesů nikdo neřešil, les se obnovoval pouze přirozenou cestou. V tom mu ale zase bránil přebytek dobytka, který se i přes zákaz posílal na pastvu na mýtiny a do mladých porostů. Půda byla navíc silně poškozená už samotným kácením a přibližováním velkého množství dřeva.

Těžba dřeva tehdy dala pravděpodobně i Krkonoším jméno. Pokácené dřevo se často plavilo po vodě, a k té vodě se dopravovalo ze svahů pomocí dřevěných koryt - smyků. Těmto smykům se německy říká Riesen, z čehož vzniklo dodnes používané německé jméno našich hor Riesengebirge.

V 17. století (během Třicetileté války) se obyvatelé z vnitrozemí a podhůří často snažili utéct do bezpečí hor. Tehdy zde byly zakládány nové osady i samostatné boudy. Samotné hory už dávno přišly o svou divokost a byly využívány pro chov dobytka.

V klečovém výškovém stupni hor byly zakládány pastevecké boudy a kosodřevina musela uvolnit své místo loukám a pastvinám. Toto hospodářství přispělo k tomu, že se horní hranice lesa v Krkonoších snížila z 1250 metrů nad mořem na pouhých 1000 metrů.

V 18. století konečně krkonošské panstvo dospělo k tomu, že je potřeba Krkonoše nejenom těžit a využívat, ale také zachraňovat. Byl přísně kontrolován zákaz pastvy v lesích, zakázán sběr hub, ale pod trestem smrti bylo zakázáno i chytání ryb a raků. Roku 1754 pak byl vydán "Císařský a královský patent lesů a dříví, ustanovení v Království českém se týkající", který dal ochraně Krkonoš náležitou vážnost.

Obnova zdevastovaného lesa ale není záležitostí dnů ani měsíců. Díky intenzivní práci a lidem jako byl hrabě Jan Harrach se to povedlo zvládnout až v 19. století. Hory byly zase zelené, ale bohužel - v podstatě hlavně smrkové. A navíc nešlo o smrk původní krkonošský, ale o dovezený. A ten nebyl pro drsné krkonošské podnebí příliš vhodný.

Po vzniku Československa byla krkonošská panství rozdělena na menší pozemky a pronajata malým zemědělcům či bezzemkům. Další změny a rozdělování nastalo v roce 1938, kdy část Krkonoš zabralo hitlerovské Německo. Po roce 1945 zase přešlo do vlastnictví Státních lesů a statků. To způsobilo rozdrobení původně celistvých Krkonoš na řadu malých celků a přerušily kontinuitu jejich správy.

Druhá polovina 20. století a tragická kvalita ovzduší se na Krkonoších projevila velmi neblaze. Z jedné strany je ničila elektrárna v německé Horní Lužici, z druhé části elektrárna v Trutnově-Poříčí. K tomu se přidala kalamita obaleče modřínového a další problémy. K vyřešení těchto škod muselo být vykáceno přibližně 7000 hektarů lesa!

Koncem 20. století se situace konečně začala zlepšovat. Správa krkonošských lesů přešla od Lesů České republiky pod KRNAP, který se o ně začal skutečně intenzivně a odborně starat. Se stavem lesů navíc velmi pomohla i nizozemská nadace FACE, která na to v letech 1992-2001 věnovala více než 350 milionů korun.

Lesy jsou od té doby postupně převáděny na smíšené, velká část je záměrně ponechána bez hospodářských zásahů, abychom mohli lépe studovat přírodní procesy. V lesích se nepoužívá chemie, při nutné těžbě se nevytvářejí velké holiny a významná část pokácených stromů se záměrně nechává v lese k přirozenému rozkladu.

A dnes? Podle nejnovější inventarizace KRNAPu je v Krkonoších momentálně téměř 18 000 000 stromů. A co je snad ještě důležitější, po několika velmi smutých staletích jsou konečně v dobrém stavu a mají před sebou nadějnou budoucnost.

Tak jim popřejme k dnešnímu Dni stromů všechno nejlepší!

Zdroj: KRNAP