Škodlivé látky v ovzduší a inverze
Rozeznáváme tzv. přízemní inverzi, která brání promíchávání vzduchu bezprostředně nad povrchem. Naopak však může tento typ inverze v určitých situacích a místech zmenšovat hodnoty přízemní koncentrace škodlivin. Jedná se o okolí výškových zdrojů znečištění, které škodliviny rozptylují nad hranicí přízemní inverze a ty se ve volné atmosféře dobře rozptylují. Častý výskyt výrazného horizontálního větru ve větších výškách umožňuje dálkový přenos exhalací. Takže například emise z našich tepelných elekráren byly registrovány ve Skandinávii a naopak u nás byly zaznamenány emise z Porýní.
V případě výškové teplotní inverze je pro rozptyl exhalací limitující výška její dolní hranice nad zemským povrchem. Zdaleka nejhorší je situace pokud dolní hranice výškové inverze leží jen několik málo set metrů nad zemí. Potom je atmosféra zatížena jak exhaláty, které mají původ v přízemních zdrojích, tak i ve většině výškových zdrojů.
Na území České republiky je součástí měření znečištění ovzduší automatizovaný imisní monitoring (AIM) s celkem 97 stanicemi. Většina stanic je vybavena analyzátory na měření koncentrací oxidu siřičitého [SO2], oxidu dusnatého [NO], oxidu dusičitého [NO2] a prašného aerosolu [PM10] (pevné částice do velikosti 10 µm). Na menším počtu stanic jsou stanovovány koncentrace ozonu [O3] a oxidu uhelnatého [CO]. Veškeré naměřené hodnoty koncentrací jsou pro zobrazení konvertovány na µg.m-3 a jsou zobrazeny jako hodinové klouzavé průměry.
Na překročení imisního limitu oxidu siřičitého jsou citliví zejména astmatici. Dýchací systém je poškozen, přímým důsledkem je zvyšující se počet souvisejících nemocí. Nejrizikovější skupinou při překročení NO3 v ovzduší jsou děti, kdy při dlouhodobém překročení jsou zasaženy plíce, slezina, játra a krev. Působení CO nepřímo vede ke snižování transportní kapacity krve a zabraňuje uvolňování kyslíku z hemoglobinu.
autor:
Diskuze k článku „Škodlivé látky v ovzduší a inverze“