Půltunový kolos Zubr se vrací do české krajiny

Myšlenka sama o sobě nová není. Divokým představám o návratu velkých býložravců se ekologové a botanici oddávali už řadu let, většinou tak ale činili poněkud v soukromí, víceméně potají. Téma se stalo živým kolem roku 2002, kdy se zvažovalo vysazení spásačů na některých šumavských lokalitách, ale i tato idea byla nakonec uložena k ledu. Zatímco se v Litvě, Bělorusku, Rusku a Polsku přistupovalo k realizacím, tady se jen teoretizovalo a plánovalo. Jak se ale zdá, nadešel čas pro návrat zubrů i u nás.

Chlupatá sekačka na trávu

Každý velký plán by měl mít krycí název, a v tomhle případě bude naše klíčové sousloví „Velkoplošný pastevní management“. Vzpomeňme jen na všechny orchideové louky, stepní palouky, travnaté stráně. Udržování těchto plošek bezlesí, které vytvářejí mozaiku v krajině, totiž stojí nemalé peníze. A upřímně řečeno, trvalé financování sečení luk a vyřezávání křovin není z dlouhodobého hlediska ekonomicky racionální. Proč by tedy namísto benzínem páchnoucích sekaček nemohli převzít práci živočichové k tomu od přírody povolaní? Živočichové, kteří pracují prakticky jen za „byt a stravu“?

Stáda zubrů, divokých koňů a praturů zastávala tuto „práci“ po dlouhá tisíciletí, právě oni byli velkou měrou zodpovědní za udržování trvalého bezlesí v určitých areálech. Na rozdíl od vysoké totiž neměli problém se spásáním bylin. Jejich apetit udržoval stepní palouky nezakryté náletem dřevin, jenže ejhle, narazil na apetit jiných krajinných inženýrů – lidí. Člověk uvítal chutnou pečínku z velkého býložravce, žel bohu tenhle gastronomický zájem vytlačil zubry a pratury hluboko do lesů. Nakonec tak byli odsouzeni k praktickému zániku.

Řekni, kde ty zubři jsou?

Lesnatá krajina mírného pásma reagovala na nepřítomnost půltunových chlupatých sekaček po svém. Pravda, z historického hlediska přebrali štafetu další velcí býložravci, krávy, jenže zemědělské hospodaření se nedá tak úplně srovnávat s vlivem přírodních činitelů. Na bezlesí, či spíše nelesních plochách, jsou přitom existenčně závislé desítky druhů rostlin a živočichů. Bez velkých býložravců nám pak nic jiného, než sekačky a kosy, nezbývalo. Na jihu Čech ale blikla naděje. Po dlouhé době by tu měl navrhovaný projekt „re-wildingu“ části zdejší přírody šance na úspěch.

„V širším slova smyslu je re-wilding vnímán jako efektivní způsob ochrany přírody a biodiverzity, který současně minimalizuje potřebné náklady na údržbu krajiny,“ zaznívá ve zprávě Návrat zubra evropského do České republiky, na jejímž vydání se podíleli čeští i zahraniční odborníci. „Obnovení přírodních procesů na úrovni rozsáhlých krajinných celků, skrze návrat ekologicky klíčových druhů zvířat do oblastí jejich historického výskytu. To dohromady vytváří v rámci ochrany přírody reálnou a ekonomicky zajímavou alternativu, která navíc ještě zvyšuje turistickou atraktivitu daných území.“¨

Zubři z Boletic

O co by tedy konkrétně mělo jít? V první fázi projektu by se mělo do Vojenského výcvikového prostoru v Boleticích přesunout malé stádo zubrů. Prozatím by se měli aklimatizovat v ohradníkem vymezeném prostoru, ale již brzy by si mohli užívat volné přírody. 220 kilometrů čtverečních vojenského újezdu totiž garantuje dostatečný prostor pro rozptýlení stáda, aby nehrozilo lokální přepásání.

Zvažovaná přítomnost největších evropských obratlovců (samci mohou v maximu vážit až 920 kilo) vyvolává přitom přibližně stejný poměr obav a zvědavého nadšení. Uvidíme, jak se bude celá věc vyvíjet nadále.