První gorilí mládě narozené v České republice

Kijivu, 12-ti letá gorilí samice nejevila známky pokročilé březosti, ale přesto k překvapení všech zaměstnanců začala v pondělí v noci rodit. Stejně jako ve volné přírodě porod zvládla bez problémů sama a mláděte se ujala. Ošetřovatelé zatím nechtějí do jejich vztahu nějak zasahovat, takže stále ještě neví pohlaví mláděte. Kijivu se svým mládětem teď potřebují hlavně klid. Proto se ani nesnažte navštívít mládě - vedení ZOO rozhodlo pavilon goril z tohoto důvodu dočasně uzavřít. Podle předběžných informací bude znovu otevřen o víkendu 17-18 prosince a Kijivu s mládětem bude možné spatřit a eventuelně (samozřejmě ale BEZ BLESKU) vyfotit. Narození takto vzácného zvířete je podle zaměstnanců ZOO tím nejkrásnějším vánočním dárkem.

Něco málo z biologie o gorilách

Gorilu nížinnou, tento v současnosti velmi ohrožený druh, najdete již jen v Afrických tropických lesích, kde se živí téměř výhradně rostlinnou stravou. Živočišné bílkoviny si doplňuje občasnou konzumací bezobratlých a ptačích vajec. Gorila nížinná je impozantní lidoop dorůstající výšky až 180 cm. Ve volné přírodě zřídka kdy váží více než 150kg, v zajetí ale dosahují váhy až 250 kilogramů. Díky malému množství pohybu mají totiž velký sklon k tloustnutí.

Gorila se dožívá věku 60ti let. Samci pohlavně dospívají mezi devátým a desátým rokem. Samice o dva až tři roky dříve. Po spáření samice porodí jedno mládě. Její březost trvá 251-296 dní. Asi dvoukilové gorilí mládě je zpočátku plně závislé na matčině mléce, jako ostatně všechna mláďata savců. Matka se o své mládě stará zhruba tři roky. Pak se osamostatní.

Gorily patří mezi druhy, které tvoří tak 'rodinné tlupy'. Tlupu vede nejsilnější samec, kterého lze poznat podle dobře vyvinutého stříbřitě šedého hřbetu (znak vyspělosti). Pokud se do jeho území odváží nějaký vetřelec, ukazuje svoji sílu bušením rukama do hrudi, mlácením klackem o zem nebo škubáním a rozhazováním listí. Nezřídka přitom vetřelci ukáže i své zuby. Území, které tlupa obývá měří i 40km², za den však ujdou za potravou jen několik set metrů. Díky své velikosti a váze žijí spíše na zemi, kde si staví i své postýlky. Přesto však rozhodně nelze říci, že byly nějak neobratní šplhači.