Proč ptáci zpívají a psi hyenovití loví nejčastěji zajíce

autor: Alena Rulfová
Každé jaro, při pořádání akce Vítání ptačího zpěvu, si vzpomenu na slova mého úžasného profesora Komárka z katedry filosofie přírodních věd na Univerzitě Karlově, a vyslovím svou oblíbenou otázku: "Víte, proč ptáci zpívají?"

Někdo nesměle odpoví, že tím hájí teritorium, jiný zas řekne, že samec tak láká samičku. Máte pravdu, povídám, ale možná je tu ještě jiný důvod a to ten, že je to baví. Účastníci se na mě pokaždé dívají dost podezřívavě, jestli to jako myslím vážně, a jiní se tváří rovnou odmítavě.

Já však pokračuji: "Totiž víte, pan profesor Komárek vyslovil na jedné přednášce udivující myšlenku, že kdyby zpěv sloužil pouze k obhajobě teritoria a lákání samičky, mohl by být velmi jednoduchý. Žáby a hmyz používají své hlasové projevy také k těmto účelům a přesto je jimi vydávaný zvuk, v porovnání s ptačím zpěvem, o hodně jednodušší, a přitom stejně funkční. Takže proč by to nemohlo být tak, že ptáky zpívat baví a vnímají jeho estetickou hodnotu?"

Lidé kolem mě zbystří a někteří počínají projevovat známky "nahlodání" touto zajímavou myšlenkou. A já pokračuji dál: "Vezměte si třeba rajky. Znáte rajky? Je to tropický druh ptáků, kteří při námluvách předvádějí rozličné, až neuvěřitelné tance a rituály. Samečci mají nádherné peří neskutečných tvarů.

To ještě není tak překvapivé z hlediska naší otázky, neb tyto rituály slouží k námluvám. Jenže teď to přijde: Představte si, že samečci některých druhů rajek se scházejí v období námluv a páření, a provádějí tyto rituální tance ve společné choreografii.

Někdy se stane, že samičky nereagují a nedostaví se. Samci přesto nadále v tanci pokračují, jakoby chtěli ohromit své spolutanečníky, a zdá se, že do rituálu vkládají skutečné emoce a pociťují z něj potěšení. To už je minimálně podezřelé že? Tyto samčí rituální tance mohou trvat velmi dlouho a dochází k nim často. Dokonce je s nadšením předvádějí i v zajetí a tanec zaplňuje většinu jejich života (marvil.cz). Zdá se, jakoby samci tančili pro radost."

Páni, vidím, jak říkají oči lidí kolem mě. Někdo si vzpomene na lemčíka žijícího v Austrálii, který staví své samičce loubí z větviček, vysoké až půl metru! Zdobí ho různými předměty posbíranými v okolí, často sladěnými do jedné barvy! No neříkejte mi, že je jeho samička natolik náročná, že by se nespokojila s obyčejným hnízdem.

Do nedávna, kdykoliv jsem takovéto myšlenky vyslovila před někým z přírodovědecké fakulty UK (mimo prof. Komárka, samozřejmě), kde studuji, setkala jsem se většinou s nesouhlasem. Přece se to dá všechno vysvětlit přírodním výběrem! Lemčík má nejnáročnější samičku na světě, která by ho jinak nechtěla, samci rajek trénují při společných rituálech na dobu, kdy přijde samice a tak vůbec! Jak by mohla zvířata cokoliv dělat pro pobavení?! Jsou primitivní a v přírodě funguje vše čistě účelově, podle modelů o vztazích mezi vynaloženým úsilím a zisku z něj plynoucího.

Již jsem se počala smiřovat s tím, že klasičtí vědci nikdy jinou teorii nepřijmou, neb je na ní vystavěna celá behaviorální ekologie. Letos jsme však na přednášce z tohoto předmětu, který vede výborný etolog docent Frynta, jehož si velmi vážím, probírali loveckou strategii psů hyenovitých v Tanzánii. Po probrání mnoha více čí méně odpovídajících modelů chování jsme narazili na překvapivou skutečnost: pes hyenovitý loví nejčastěji zajíce. To není na první pohled divné. Jenomže on ho sice loví nejčastěji, ale skoro nikdy ho nechytí. Nejúspěšnější je při lovu impal, které jsou dost velké na to, aby se na ně mohla vrhnout celá smečka psů. Zajíci jsou oproti tomu malí, rychle se rozutečou, kličkují a lov ve skupině tak na ně nelze praktikovat. Proč tedy toho skoro neulovitelného zajíce loví častěji než impaly? Z hlediska vydané energie a ztraceného času je to přece naprosto nelogické!

A pak některý student vyslovil onu zásadní otázku: "A co když je to prostě baví?" A jiný zas: " A nebo jim zajíci prostě víc chutnají!" Reakci docenta Frynty jsem si dovedla představit, a tak jsem jen čekala, kdy tyto "nevědecké" nápady smete ze stolu. Jenže se stalo něco jiného. Zamyslel se a řekl, že nám musí sdělit něco důležitého, a totiž to, že podle něho uzrává pomalu čas na vědeckou revoluci, kdy modely predikující teoreticky jak a proč by mělo určité chování probíhat, doplníme o skutečná etologická pozorování. Modely jsou dobré, pokračoval, ale samy o sobě nestačí. Pes hyenovitý klidně může lovit zajíce z tisíce možných důvodů a klidně i pro zábavu.

Tý jo! Uvědomila jsem si, že jestliže tohle říká veřejně před studenty docent Frynta, kapacita v oboru, jsem svědkem a účastníkem obrovského přelomu, kdy my lidé konečně začínáme uznávat schopnost bavit se a kreativně tvořit i u jiného živočišného tvora, než je člověk.



autor:
datum vydání:
14. července 2017


Diskuze k článku „Proč ptáci zpívají a psi hyenovití loví nejčastěji zajíce“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!