Proč je letos tak málo vrabců?

Obyčejný a všední vrabčák...

Pokud, podobně jako já, už pár roků nepatříte mezi žáky či studenty, tak si možná pamatujete na velká hejna štěbetajících vrabců. Vrabec domácí (Passer domesticus) byl úplně obyčejný malý ptáček, kterých bylo všude plno.

Vrabci nám připadali tak samozřejmí, že jsme si jich ani nijak zvlášť nevšímali (tedy až na zemědělce, kterým vrabci dokázali způsobovat relativně znatelné škody). V dávných dobách byli vrabci dokonce poměrně vyhledávanou a přitom levnou pochoutkou, recept na jejich přípravu byste našli i v kuchařce legendární Magdaleny Dobromily Rettigové.

Ale dnes? Dokážete si vzpomenout, kdy jste naposledy viděli početnější hejno vrabců? Proč tu najednou nejsou?

Vrabci zmizeli!

Nezmizeli samozřejmě najednou. Zmizeli postupně a nepozorovaně, jak už to u „obyčejných“ věcí bývá... Důvodů pro zmizení vrabců je hned několik.

Vrabci už před staletími spojili svůj život s lidmi. Ve vesnických hospodářstvích i ve městech nacházeli dostatek snadno dostupné potravy, který jejich velkým hejnům dostačoval. Byl tu také dostatek trámů a nejrůznějších škvír či větracích otvorů, kde se dalo krásně hnízdit.

Minulý čas slova byl je ale namístě.

Z vesnic se vytrácí chov drobného zvířectva, z jehož krmení si drzí vrabci rádi kradli svůj podíl. Místo slepic a králíků dnes na vesnici častěji najdete spíš krátce střižený trávník, dlažbu a zaparkované SUV. Kolem vesnic také chybí strniště, kde si vrabci jako přezimující ptáci mohli přes zimu najít nějakou potravu. Místo toho se pole zaorávají už na podzim.

Města jsme „zcivilizovali a uklidili“, takže vrabcům zmizel plevel z trávníků na obživu, prašná půda na popelení i loužičky s vodou pro občerstvení. Pečlivě a pravidelně sečené a chemicky ošetřované trávníky snížily množství hmyzu, které vrabci nezbytně potřebují pro krmení svých mláďat.

A domy? Ty už několik desetiletí usilovně obkládáme polystyrénem, abychom si v bytech „udrželi teplíčko“ (a občas i plíseň). Trámy i škvíry jsou na domech už minulostí a vrabci tak přicházejí o místa na hnízdění. A když není kde bezpečně hnízdit, tak se těžko vychovává další generace.

To všechno navíc nutí zoufalé vrabce létat kvůli potravě na delší vzdálenosti, při jejichž překonávání se stávají úlovkem poštolek a krahujců.

Jak by v takové situaci mohli vrabci přežívat v původních počtech?

Pokud se nezměníme my, nezměníme svůj životní styl a nezměníme i to, co pokládáme za důležité, tak vrabci rozhodně nejsou poslední živí tvorové, kteří z našich životů nenápadně, nepozorovaně (a nevratně) zmizí.

A jen tak mimochodem, vrabec domácí byl u nás vyhlášen Ptákem roku 2003. Jak se ukazuje, tak mu to moc nepomohlo. :-(

Zdroje: Příroda.cz, iReceptář.cz, Rozhlas.cz