Příčiny povodní v naší přírodě

ně bránili i vodní a větrné erozi půdy. Aby toho ještě nebylo málo, je půdní život dlouhodobě likvidován vysokými dávkami pesticidů a hnojiv. Půda je tak málo prokypřená, chybí ji humus a nedokáže pojmout vláhu tak jako dříve.

Lesy - nelesy – plantáže a pole na dřevo!

Smrkové plantáže pokrývají absolutní většinu zalesněných území u nás, ač správně by se měly smrky vyskytovat pouze v nejvyšších partiích našich hor. Stávající velkoplošné monokultury smrku dokáží pojmout jen zlomek množství vody, jaké by dokázaly zadržet lesy původní, skládající se především z buku a habru, společně s bohatým bylinným patrem a porosty mechu. Dohromady toto původní společenství funguje jako dokonale savá houba, která hodně vody pojme a později v době sucha ji dokáže dle potřeby poskytnout.

Nic naplat že stejnověké a stejnodruhové většinou jehličnaté monokultury zadrží méně vláhy, jsou navíc náchylnější k polomům (viz Tatry) a mají celou řadu dalších negativ - smrkové dřevo rychle roste a tento fakt je bohužel stále tím rozhodujícím. Jaké to má ale následky, nikdo už neřeší.

Mrtvé dřevo dělá živý les a navíc úchvatně nasává…

Další chybou lesního hospodářství je absence mrtvého dřeva v lesích. Tlející biomasa dokáže rovněž nasávat vodu podobně jako houba. Mrtvé dřevo pojme i více vody, než samo váží. Další savou hmotou jsou mechy (největší absorpční schopnost má mech rašeliník). I ony dokážou zadržet ohromné množství vody. Bohužel, aby mech přežil, potřebuje vodu, která se ale smrčinou jen prožene a místo aby se vsákla, způsobí povodeň.

Je třeba řešit příčiny, nikoli následky!

Dlouhodobé příčiny záplav souvisí s neschopností krajiny pojmout nebo pozdržet vodu (tzv. retenční schopnost). Jsou všeobecně známy již několik desetileté. Při jejich řešení je naprosto nutná spolupráce vodohospodářů, zemědělců, lesníků, obcí a ekologů. Těmi příčinami jsou:

- odlesňování
- odvodňování krajiny (meliorace, příkopy a kanály)
- pěstování jehličnatých monokulturních lesů
- napřimování a regulace vodních toků
- likvidace mokřadů (slepá ramena toků, prameniště, rákosiny, podmáčené okraje umělých vodních ploch,…)
- kolaps půdního života
- utužování půdy mechanizací
- zlikvidování mezí a rozptýlené zeleně
- neodborné zemědělská praxe (např. pěstování nevhodných plodin nebo používání nevhodných zemědělských postupů n a svazích)

Stavět velké přehrady či poldry bez řešení těchto problémů nic nezmůže. Zkušenosti ukázaly, že i velké přehrady mají omezenou kapacitu. Musí totiž zároveň plnit dvě zcela protichůdné funkce – být vypuštěné z důvodu zadržení vody a zároveň být napuštěné z důvodu výroby el. energie, rekreace a chovu ryb. Pokud se nádrž neprotrhne, tak se voda přes ni převalí nebo je z bezpečnostních důvodů vypuštěna. Výsledek je vždy ničivý. Např. vychvalovaná kaskáda přehrad na Vltavě tak měla na průběh povodně v Praze jen zcela zanedbatelný vliv a nebýt šumavských lesů a rašelinišť, mohla matička stověžatá dopadnout ještě daleko hůře.