Přerod v moderní zoo

Málo zvířat žije na širokých otevřených, holých prostranstvích,

kde není žádná možnost úkrytu. Proto se dnes nechávají výběhy bujně zarostlé vegetací, protože je to přirozenější, zvířata nejsou v takovém stresu, mají se možnost schovat, uprchnout nebo si ulevit ve stínu od pražícího slunce. Nadávat zoologickým zahradám, že jsou špatné kvůli tomu, že mají zarostlé výběhy, je hloupost. Totéž souvisí i s velikostí jednotlivých výběhů. Pryč jsou časy, kdy byla zvířata chována, spíše vystavována v malých, betonových klecích, často v nevhodném počtu. Dnes se zvířatům, samozřejmě v závislosti na daném druhu, dopřává maximální možný prostor, díky čemuž mohou být např. primáti chováni v přirozených, větších tlupách.

Staré klece u pavilonu primátů v ostravské zoo.
Autor: Michal Peterka
licence: Všechna práva vyhrazena

Zvířata nejsou ve výbězích vidět

V souvislosti se současnou podobou výběhů rovněž souvisí další často se opakující stížnost – zvířata v nich nejsou vidět. Z návštěvnického hlediska jde o nešťastný moment, za který ovšem opět nelze kritizovat samotnou zoo. Největší část návštěvníků jezdí do zoologických zahrad v hlavní sezóně, zejména poté mezi červencem a září. V současnosti, kdy venkovní teploty v těchto měsících často překračují přes den hodnoty nad 30 °C, nelze po zvířatech vyžadovat, aby v pravé poledne byla ideálně nastavená uprostřed výběhu na slunném plácku. Takové zvíře se bude nejspíš schovávat někde ve stínu, který právě bujně zarostlé výběhy poskytují. Navíc je možné, že zvíře ani nebude ve venkovní expozici, protože dnešní praxí je umožnit, pokud to podmínky dovolují, zvířeti volný průchod mezi vnitřní a venkovní expozicí. V takovém teplém počasí zvířata nezřídka vyhledávají právě vnitřní prostory, které jsou logicky chladnější.

Poslání moderních zahrad jsou dnes jiná,

než tomu bylo v minulosti, kdy šlo o pouhé vystavování zvířat. Dnes je to vzdělávání veřejnosti, ochrana biodiverzity in-situ i ex-situ, vědecká bádání pomáhající k pochopení různorodé přírody, samotný chov zvířat v důstojných podmínkách, ale také zábava a odpočinek. Všechny tyto aspekty jdou ruku v ruce a musí se vzájemně doplňovat. Právě chov zvířat v posledních desetiletích zaznamenal výrazný přerod, při kterém došlo ke změně chovu u valné části zvířat. zoologické zahrady se snaží chovat zvířata jinak. Snaží se jim napodobovat jejich přirozené prostředí, a to jak prostorem a jeho vybavením, tak i soužitím s jinými druhy, se kterými by se v přírodě normálně potkávaly. Dokonalým příkladem takového přerodu budiž ostravská zoo a jejich chov primátů.

Nová expozice makaků lvích v ostravské zoo
Velký travnatý výběh s kopci, vzrostlými stromy nebo padlými kmeny, které dohromady zvířatům poskytují maximální možný komfort.

Autor: Michal Peterka
licence: Všechna práva vyhrazena

Právě ostravská zoo je jednou ze zoologických zahrad, které jsou na různých platformách často kritizovány za fakt, že výběhy jsou zarostlé a nic nebylo vidět. Opak je však pravdou, ostravská zoo začala chápat svůj areál, jeho dispozice a výhody, které uplatňuje ve svých nových expozicích. Naprosto dokonale to lze vidět na příkladu chovu primátů. Až donedávna byl hlavní baštou chovu primátů v Ostravě pavilon opic, postavený v roce 1966. Na svou dobu moderní pavilon kruhového tvaru disponoval několika venkovními i vnitřními klecovými výběhy, kde na jednom místě žilo několik druhů primátů z celého světa – šimpanzi, orangutani, mandrilové, makaci, kočkodani, guerézy, giboni či lemuři. Jenže dnes skoro 60letý pavilon je z hlediska moderního chovu naprosto nevyhovující - prostorem, vybavením, kombinací druhů atd. Proto zoo začala postupně pro jednotlivé zde chované druhy stavět nové expozice, bohaté na prostor, bohaté na vybavení, pokud to bylo možné, v zajímavých kombinacích.

První takovou expozicí se stal Čitván, komplex hulmanů posvátných, medvědů ušatých (kteří se rovněž přestěhovali z velmi nevyhovujících podmínek), vyder, binturongů či ryb s neuvěřitelným hlavním venkovním výběhem. Ten je ve výsledku velice jednoduchý – je to jen a pouze oplocený kus lesa. Nic víc. Ale je ho hektar! Hektar! Žádná malá klec s betonovou podlahou, ale hektar trávy, keřů, stromů vzrostlých i padlých, tekoucího potoka, a hlavně množství zvířat, které v něm žije. Skoro třicetičlenná tlupa hulmanů s různě starými jedinci od malých mláďat po ty zkušené tu koexistuje s medvědy ušatými a žijí v naprosto úžasném prostředí.

Giboni bělolící v novém výběhu, kde mají i vzrostlý strom, do jehož koruny mohou vylézt.
autor: Michal Peterka
licence: Všechna práva vyhrazena

O čtyři roky později byl postaven Pavilon Evoluce, který poskytl domov tlupě šimpanzů, která byla postupně obměněna za prosperující a pravidelně se rozmnožující tlupu šimpanzů hornoguinejských, žijící v jedné z největších šimpanzích expozic v Evropě. Venkovní expozice je 40násobně větší než ta původní! Do Evoluce se rovněž přestěhovali kočkodani Dianini. Jedna z největších chovaných skupina na světě získala poprvé od roku 1975, kdy byl chov započat, ideální podmínky, korunované nádherným přírodním výběhem s několika vzrostlými stromy.

Další etapa postupného odzvěřování pavilonu nastala v roce 2022, kdy byla dokončena stavba hned dvou expozic. Tu první obydlela tlupa makaků lvích, u kterých Ostrava rovněž chová velmi početnou tlupu. Ta nyní získala kompletně vlastní pavilon s přilehlým, rozlehlým výběhem s travnatými kopci a padlými stromy. Ještě o něco hezčí pohled je na vedlejší novostavbu pro gibony bělolící, kteří žijí ve společenství jelínků vepřích. Giboni jsou zvířata z korun stromů, brachiací („ručkováním“) přeskakují z větve na větev, ze stromu na strom. Vidět je v malých, nízkých klecích bylo vždy smutné. Nyní mají k dispozici mnoho prostoru k lezení, a to včetně mohutného vzrostlého stromu.

Nakonec ještě je třeba zmínit lemury, kteří se v průběhu let přesunuli na několik ostrůvků na rybníčcích na úplném konci zoo, kde mají opět vzrostlé stromy a keře, které jim poskytují luxusní prostředí k životu.

Starý pavilon opic v ostravské zoo pořád stojí, a ještě nějakou dobu stát bude. Zdemolovat takovou stavbu není levná záležitost, zároveň ještě není prázdný. Kruhový výběh po šimpanzích obsadili mandrilové - zatímco pro šimpanze vhodný již nebyl, pro mandrily poskytuje adekvátní prostory, i když věřme, že i to se časem změní. Přilehlé výběhy jsou rovněž využívány k dočasným pobytům některých z výše zmíněných zvířat, ať už je to kvůli nedostatku místa, přípravám na transport či vytváření nových skupin. To je ale vedlejší. Důležité je, že se ostravská zoo během posledních let posunula o velký kus dopředu a dopřává svým zvířatům luxusní podmínky k životu, a to jak prostorem, tak i jeho přírodním zaplněním.

Zvířata občas vidět nejsou, to je holt riziko podobných výběhů. Doporučit lze pouze strávit v zahradě maximální možnou dobu, využívat otvírací dobu v maximální možné míře (tj. přijít již brzy ráno nebo naopak až později odpoledne) a především se důkladně rozhlížet a strávit u dané expozice nějaký čas, protože přítomnost zvířete ve výběhu občas prozradí třeba jen ohnutí větvičky. Radujme se, že podobné expozice existují, a že je lze najít i v našich zoologických zahradách. A zároveň si přejme, aby podobný přerod, jaký se odehrál v ostravské zoo, se podaří napodobit např. v ústecké zoo, která má rovněž zastaralý pavilon primátů a nyní se pro zvířata v něm žijící začínají stavět nové, moderní expozice.

Hulmani posvátní mají výběh o rozloze jednoho hektaru s množstvím vzrostlých stromů, které jim poskytují dokonalé podmínky.
Autor: Michal Peterka
licence: Všechna práva vyhrazena