Překvapivé důkazy o soužití pravěkých lidí a krkavců na území jižní Moravy

Krkavci na prehistorické Moravě

Morava v pravěku, to není jen všeobecně známá baculatá Věstonická venuše. Na této významné archeologické lokalitě, celosvětově označované jako Pavlovien, se toho o historii lidstva našlo daleko víc. Tento článek vás seznámí s tím, co zde o krkavcích nyní zjistila mezinárodní studie vědců z univerzit v Tübingenu, Helsinkách a Aarhusu.

Hlavními autory studie jsou Dr. Chris Baumann, který v současnosti provádí výzkum na univerzitách v Tübingenu a Helsinkách, a Dr. Shumon T. Hussain z Aarhuské univerzity, odborník na historii interakce člověka a zvířat, spolu s profesorem Hervé Bocherensem z univerzity v Tübingenu a Senckenbergova centra pro evoluci člověka a paleoenvironment.

Co studie o krkavcích zjistila?

Krkavec velký  (Corvus corax) je chytrý a přizpůsobivý pták s velmi širokým spektrem potravy. A právě 30 000 let staré kostry dvanácti krkavců nalezli výzkumníci v lokalitách Předmostí, Pavlov I a Dolní Věstonice I na jižní Moravě. Takové množství pozůstatků krkavců z tohoto období na jedné lokalitě je podle Shumona T. Hussaina neobvyklé a proto si zasloužilo důkladné zkoumání.

Díky analýze stabilních izotopů dusíku, uhlíku a síry v kostech vědci zjistili, že se strava těchto prehistorických krkavců skládala převážně z masa velkých býložravců, často mamutů, stejně jako u lidí té doby. Sami krkavci by mamuta ulovit nedokázali a na pouhé požírání v přírodě nalezených mršin bylo množství masa mamutů moc vysoké.

Vědci proto předpokládají, že chování krkavců bylo synantropické, což znamená, že ptáci těžili ze sdíleného ekosystému s lidskými lovci-sběrači.

Podle výzkumníků to dokazuje důležitý fakt ohledně vztahu lidí a přírody. „Často se předpokládá, že první lovci žili v prakticky nedotčeném přírodním prostředí a v souladu s ním. To je však jistě příliš jednoduché. Nyní víme, že lidské chování ovlivnilo a změnilo ekosystémy už nejméně před 30 000 lety a že to mělo důležitý vliv i na jiné organismy,“ říká Chris Baumann.

Zbytky potravy po lidech poskytly malým mrchožroutům stabilní potravní základnu a umožnily vznik nových a snadno dostupných zdrojů potravy pro další zvířata. Ty se pravděpodobně staly pro některé druhy klíčové, stejně jako se díky tomu naopak stala některá zvířata důležitější pro lidskou kulturu. Na druhou stranu se díky tomu ale zvýšila  pravděpodobnost zoonóz, tedy infekčních onemocnění, která mohou být přenášena mezi lidmi a zvířaty.

A co k tomu říct závěrem?

Je zajímavé si uvědomit, že popisovaná prehistorická doba před 30 000 lety zhruba odpovídá období, kdy s lidmi začali žít první psi. Každý z těchto zvířecích druhů zvolil jinou cestu, jak s lidmi koexistovat.

Krkavci si sice pochutnávali na zbytcích po lidech a možná se díky své chytrosti občas stali i „domácími mazlíčky“ některého z lovců, dodnes si ale zachovali samostatnost a nezávislost, spojenou s nutností dennodenního boje o potravu. Psi k nám přilnuli daleko více, za což „zaplatili“ svou samostatností a v případě některých psích ras někdy až groteskní změnou těla.

Kdo z nich si vybral líp? Těžko říct, uvidíme za dalších 30 tisíc let. Snad se toho potomci krkavců, psů i lidí dožijí...

Zdroje: Evidence for hunter-gatherer impacts on raven diet and ecology in the Gravettian of Southern Moravia, The paleo-synanthropic niche: a first attempt to define animal’s adaptation to a human-made micro-environment in the Late Pleistocene, Pavlovien, Pes domácí