Pražské městské rezervace testují vliv invazních rostlin na domácí flóru

Jen na území hlavního českého města existuje 88 maloplošných přírodních rezervací, což je jistě dost na to, abychom jej nepovažovali za biologicky mrtvou zónu. „To je mimochodem přesně případ Prahy,“ říká profesor Vojtěch Janoštík. „ Město je z přírodního hlediska fenoménem, který je k vidění jen v nemnoha metropolích srovnatelné velikosti ve světě. Systematickým mapováním cévnatých rostlin v rezervacích, které jsme zahájili v roce 1980, jsme zjistili, že na území města najdeme polovinu všech druhů z celé ČR.“

Stejně tak jako v pralesech či pouštích, panují ve městských ekosystémech určité zákonitosti, a nalezneme řadu možných ohrožení. Členité a fragmentované prostředí města Prahy se z biologického hlediska potýká především s jedním problémem. Tím je narůstající přítomnost invazních druhů. Ty sice na jedné straně představují poměrné zvýšení vyskytujících se druhů, ale mohou i výrazně snižovat podíl druhů původních, domácích.

„V odborné literatuře bylo opakovaně prezentováno, že městské prostředí je vstupní branou invazních druhů,“ potvrzuje profesor Petr Pyšek. „Ochranářské snahy se obvykle soustředí na zachování domácí bioty a potlačení druhů invazních. V Praze však narůstá konflikt těmito veličinami.“

Podle Pyška otevírají lidské aktivity ve městech prostor pro zavlečení invazních druhů, což je v rozporu s ochranou druhů původních. Městské rezervace tak vytvářejí jakýsi zkušební prostor a nárazníkovou zónu, ve které je možné sledovat, jak se místní druhy vypořádají, nebo naopak podlehnou, při zavlečení nepůvodních druhů.

Výzkum, prováděný nejen na území hlavního města potvrdil, že archeofyty, tedy druhy rostlin existující na našem území před rokem 1492, jsou ovlivněny rozsahem a velikostí zemědělské půdy. Tyto druhy byly vázány na zemědělské hospodaření a malá obdělávaná políčka. Řekli bychom plevele, ale v rámci procesu scelování polností do velkých lánů a celkové intenzifikace zemědělství, začaly tyto druhy z krajiny mizet.

Je sice trochu diskutabilní, jestli zařazovat plevelné rostliny a v podstatě tedy zemědělské škůdce na Červený seznam ohrožených druhů živočichů a rostlin. Je ale dobré si uvědomit, že právě tyto rostliny jsou důležitou součástí kulturní krajiny. Chápeme je jako tradiční místní prvky, a jsou to druhy kulturního a historického významu. A právě tyto druhy, které vymizely z otevřené krajiny, nacházejí úkryt ve členitém prostředí Prahy. Město tedy slouží jako refugium, kam se stáhly původní druhy plevelů ze zemědělské krajiny. Řada z nich patří mezi ohrožené a chráněné druhy, a invazní druhy z řad neofytů ohrožují právě je.

Studie pražských botaniků vyhodnocuje, že ze 155 neofytů (druhů zavlečených po roce 1492) můžeme 64 klasifikovat jako invazní. Většinou se jedná o snadno se šířící druhy, které konkurují o zdroje místním, které úspěšně vytlačují. V pražských maloplošných rezervacích je přítomno 69 neofytů, přičemž 67% z nich se řadí mezi invazní druhy. Většinou se jedná o agresivní keřové formace nebo stromy.

Pokud tedy mají pražské rezervace význam pokusné plochy, abychom mohli otestovat, jak se nepůvodní druhy zachovají při průniku do otevřené krajiny, máme se brzy ve zbytku České republiky na co těšit. Narůstající ohrožení druhů v téměř devadesátce pražských chráněných území je totiž varovným signálem, který bychom podle botaniků neměli přehlížet.

Článek byl uveřejněn 7.10 2011 na serveru ScienceDaily pod názvem „Prague's 88 Nature Reserves Threatened by Invasive Plant Species“.

fotografie:Jan Bílek - www.naturfoto.cz