Poštolky za oknem

Nešťastné rozchodníky

Začalo to neobvyklou aktivitou, kterou jsem zaznamenal za oknem někdy v březnu 2020. Cosi opeřeného tam sedělo na truhlíku a zuřivě z něj rvalo rozchodníky. Byl to poštolčí sameček. Chvíli pustošil nešťastné rostlinky a odletěl.

Hlasité poštolčí námluvy

Bylo jasné, oč mu jde, a měli jsme z toho radost. Jen jsme v zájmu zdevastovaných rozchodníků rychle vyměnili truhlík za jiný, z půlky naplněný hlínou, a čekali. Vyšlo to, sameček se vrátil a přivedl s sebou samičku. Ta zřejmě shledala nemovitost obyvatelnou a tím to začalo.

V následujících týdnech jsme z první řady sledovali nádherné představení poštolčích námluv, hlasitých dialogů, dárkových hrabošů a také hlučného páření. Nad naším oknem se roztáčely úžasné spirály zásnubních letů, ve kterých kromě naší dvojice chvílemi kroužila i nějaká ta poštolka navíc.

17.dubna se v truhlíku objevilo první vajíčko a zhruba obden přibývalo další. Nakonec jich tam bylo sedm, což je podle statistik skoro rekord. A bůhví proč se pro nás sedm vajec stalo normou i pro další roky, včetně toho letošního.

Do truhlíku se přece nemůžou vejít

My se ženou jsme mezitím pilně sháněli po internetu informace, rady a zkušenosti. Naštěstí není hnízdění poštolek na domech ojedinělé a tak bylo naše hledání úspěšné a drtivá většina všech rad se osvědčila.

Slabou stránkou truhlíkové verze hnízda byla kapacita. Při nejlepší vůli jsme si neuměli představit, že by mohlo pojmout sedm odrostlých poštolek. A nijak zvlášť se nám nelíbil ani hladký parapet, který končil šestipatrovým pádem. Dodatečně jsme sice zjistili, že poštolčí rodina by pravděpodobně i tyto podmínky zvládla, ale v tu chvíli jsme chtěli hnízdo zabezpečit a dát mláďatům více prostoru.

Ticho! Ať je nevyrušíme.

Po dobu sezení na vejcích jsme zachovali absolutní klauzuru. Dokonce jsme se báli za oknem i mluvit. Až později jsme zjistili, že poštolky jsou ke zvukům z bytu skoro imunní a nehnulo s nimi ani vysávání, dokonce ani vrtání. Pohyb za oknem jim ovšem vadil, takže tuhle fázi jsme absolvovali za staženými žaluziemi. Zásobování bylo na samečkovi, který svou úlohu plnil horlivě a neúnavně. Nosil samičce do hnízda většinou hraboše a jiné hlodavce, Při deštích, kdy se hrabošům nejspíš nechtělo vylézat z děr, přišli na řadu i ptáci. Včetně bleskurychlého rorýse.

Hej! Pusť mě tam!

Samička přinesenou potravu jen výjimečně konzumuje na hnízdě, častěji s ní odlétá někam do ústraní a vejce nechává samečkovi, což všichni naši samečci dělali s nadšením a samičce dalo po návratu dost práce je z vajec dostat. Někdy stačila chvíle přemlouvání, ale občas byl sameček tak neochotný se zvednout, že se mu samička musela doslova projít po zádech.

Proč sedí vedle a ne na vejcích?

První rok nás znepokojovalo, že samička na prvních vejcích nesedí nepřetržitě. Naopak sedávala vedle a nechávala je holá. Až později jsme se dozvěděli, že je to záměr, při kterém jde o synchronizaci líhnutí. Postupné snášení sedmi vajec trvá zhruba dva týdny, a kdyby se ve stejných intervalech rodila mláďata, byl by mezi nimi obrovský rozdíl, který by komplikoval rodičovskou péči. Proto samička začíná sedět “naostro” až po snesení většiny vajec a zkrátí tak líhnutí do několika dnů. Starší samičky to umí líp a ta naše první to zvládla stáhnout dokonce do tří.

Musíme jim to zvětšit.

Jakmile se všechna mláďata vylíhla a samička je začala nechávat o samotě, začali jsme s úpravami. Vyrobil jsem z překližky ohrazenou plošinku a chytil ji silnými magnety na parapet. Pak jsem nahradil plastový truhlík na květiny prostornějším truhlíkem dřevěným. A když se začalo do mláďat opírat slunce, přidali jsme plátěnou zástěnu a později i stříšku. Na hnízdo jsme naistalovali dvě kamery, s jejichž pomocí můžeme sledovat, co se na hnízdě děje, natáčet videa a posílat živé vysílání. Trochu jsme se báli, jak poštolky přestavbu ponesou, ale přešly změny skoro bez mrknutí oka. Například když se samička vrátila z lovu a našla mláďata v novém dřevěném truhlíku, jen pár vteřin ho pozorovala a pak v něm začala krmit, jako by tam byl odjakživa.

Dokrmování

Pokud jde o krmení, nechci zamlčovat, že s ním rodičovskému páru pomáháme. Poštolčí pár je u nás podle našeho pozorování schopen odchovat maximálně 4-5 mláďat, a to bez ohledu na množství dostupné potravy. Později narozená mláďata se ke krmící matce neprotlačí přes větší sourozence, jejich kondice se postupně zhoršuje a přestože jsou jinak naprosto zdravá, čeká je nevyhnutelná smrt hladem. Proto ta nejmladší dokrmujeme kuřecím masem a každý rok od nás odlétlo šest až sedm krásných zdravých mláďat. To je pro nás daleko větší hodnota, než dogmata o nezasahování do přírody.

Sameček neumí natrhat mláďatům potravu

Poštolky za oknem nám nejen nadělily spoustu radosti, ale hlavně jsme se o jejich životě a chování dozvěděli spoustu věcí, které se nikde nedočtete. Včetně věcí, které se dočtete naopak, třeba že sameček neumí mláďatům natrhat potravu. Přesto jeden z těch našich trhal mladým hraboše bezvadně.

Poštolčí vztahy

Poštolky jsou bystří a inteligentní ptáci. Vývojově má daleko blíž k papouškům než k jestřábovitým dravcům, a na chování poštolčí rodiny je to znát. Především tam vládne skoro absolutní soulad. Na hnízdě jsme nikdy neviděli žádnou rvačku (vzhledem k výzbroji by asi špatně dopadla). Pokud začne přetahovaná o hraboše, odbývá se v duchu fair play, výsledek je respektován a vítěz si může kořist v klidu zkonzumovat. Také bezděčné údery křídlem, o které mezi mláďaty není nouze, zůstávají bez odvety a dokonce i bez povšimnutí.

Pokud jde o vztah k nám lidem, dospělé poštolky zachovávají opatrný odstup a rozhodně to nejsou žádní mazlíčkové. Přitom ale dokážou potlačit svoji plachost tak, aby mohli pragmaticky využít vše, co jim blízkost člověka může poskytnout. Jsou schopni i jisté spolupráce ve stylu "já teď odletím, abyste mohli dokrmit mláďata". Dokážou odhadnout rizika a poskytnout důvěru. Není mnoho ptáků, kteří si postaví hnízdo na vašem okně a beze strachu vám z něj koukají do pokoje.

To všechno vede k tomu, že si poštolčí rodinu rychle zamilujete.

Naše okno se nejspíš stalo cennou poštolčí realitou, a pár si ho hlídá od podzimu až do jarních námluv. Občas je zájemců i víc a létá při tom peří.

O všem, co jsme se o poštolčím životě a chování dozvěděli, jsme napsali a nafotili knihu, do které můžete nahlédnout na Blurb.com. Dá se tam i koupit, ale bohužel to nakladatelství je stejně kvalitní, jako drahé. I tak po všem, co jsme s nimi prožili, nám to za to stálo.