PAVOUCI - slovo vzbuzující hrůzu

autor: Jana Vaverková
U pavouků je mi docela záhadou, proč se jich lidé tolik štítí a proč je kolem nich, stejně jako kolem hadů, taková hysterie, zvlášť pokud je řeč o těch žijících u nás. Dneska se tedy trochu rozepíšu o pavoucích a snad i vy zjistíte, že jde skutečně o zajímavý živočišný druh, který si také zasluhuje naši pozornost.

Začnu od samého začátku - jak vlastně pavouk zahajuje svoji životní pouť. Život každého jedince začíná ve vajíčku. Někteří pavouci nosí vajíčka přichycená na těle, někteří je kladou do pavučinových hnízd. U některých druhů se vývin pavouků ve vajíčku může na nějakou dobu pozastavit, aby potom mohl pokračovat za příhodnějších podmínek. Z vajíček se potom líhnou larvy, které nemají vyvinuty všechny orgány typické pro pavouky, jsou bez pigmentu a jsou nepohyblivé. Potravu nepřijímají, vyživuje je vaječný žloutek, který mají schovaný v zadečku. Tyto larvy žijí uvnitř kokonů. Aby se mohli z kokonu dostat, musejí dospět do stádia, kdy se z nich stanou nymfy. Těm potom matka pomůže z kokonu ven, protože nymfy samotné na to nejsou dostatečně vybaveny. Jen málokdy jsou nymfy schopné přijímat potravu, většinou se živí zbytkem vaječného žloutku. S vypotřebováním těchto zásob pak přichází důležitý zlom v životě pavouka, taková pavoučí puberta. Musí se zbavit své staré těsné pavoučí kutikuly, která by bránila v dalším růstu. Období svlékání je pro pavouka velice nebezpečné, neboť kutikula tvoří vnější kostru, na níž se upínají veškeré svaly, je sídlem většiny smyslových orgánů, vystýlá trávicí trubici od počátku až po savý žaludek. Takže v momentě, kdy pavouk svlékne starou kutikulu, je bezbranný a lehce se může stát vítanou součástí jídelníčku predátorů. Během svého života se pavouci svlékají mnohokrát. Když pavouk dospěje, má před sebou velice důležitý úkol, vlastně ten nejdůležitější, a to je zachování druhu.

Námluvy pavouků mívají drastický charakter, protože sameček je samičkou většinou sežrán. Někteří samečci se snaží již dopředu samičku nasytit, aby se pak sami nestali potravou, a tak jí "hujerovsky" podstrčí nejdříve něco ze své spižírny. Většina ale takhle vynalézavá není a pokud rychle neutečou, stávají se tak cennou bílkovinou pro potomky.

Shrnu tedy některé druhy, které můžete hojně vidět u nás:

Běžník kopretinový - je to takový ten pavouček, co sedí na kopretinách a čeká až ho rozmáčknete. Už se mi to párkrát stalo. Svou barvou je totiž přizpůsoben barvě kopretiny a čeká až kolem poletí hmyz, kterého by se mohl zmocnit. Jeho barva bývá většinou bílá nebo světle zelená. Hmyz loví tak, že se vymrští a skočí. Jedovatým kousnutím pak kořist ochromí. Je to zdatný lovec, dokáže chytit i včelu. Jev "babího léta", kdy všude okolo nás lítají vlákna pavučinek, má také na svědomí běžník. Má výborný "čich" na správné počasí, kdy není ani větrno, ani bezvětří, musí mít vytipováno, kdy vznikají vhodné vzdušné proudy, aby se mohl pomocí svého vlákénka dostat jako vzduchoplavec o kus dál. Zatím bohužel není známo, proč tak činí.

Skákavka pruhovaná - zvláštní pavouk, z profilu vypadá jako mimozemšťan. Můžete ho potkat u okna na zdi nebo na plotech vystavených slunci. Dosahuje délky kolem 6 mm a je černobíle pruhovaný. Vlastní pavučinu si nestaví. Své kořisti se zmocňuje skokem. Skákavka se jistí jakýmsi lankem, kterým se připevní na své stanoviště. Takže ať skok dopadne jakkoliv, vrátí se vždy bezpečně na původní místo.

Křižák obecný - asi náš nejznámější pavouk. Pyšní se velikým křížem na zadečku. Své sítě si staví na místech, kudy proletuje hmyz. Celá síť ale není lepkavá. Uprostřed sítě kruhovitá vlákna nelepí, tam většinou pavouk pobývá, anebo si zbuduje úkryt v blízkosti, do kterého se uchyluje. Když chytí hmyz, omotá ho pavučinovými vlákny a potom ho omámí nebo usmrtí svým jedem. Pokud je hladový, vpustí do kořisti trávicí fermenty a natráví ji tak zvenčí. Potom ji vysaje jako koktejl. Pro zajímavost - pavučinových vláken křižáků se dodnes využívá v optice.

Třesavka sekáčovitá - neboli známý "Sekáč". Své jméno dostala podle zvláštního způsobu, jak se ztrácet a stávat nezřetelným v zorném poli svého nepřítele. Když se třesavka poleká, uvede sebe i síť, na které sedí, ve velmi rychlý kmitavý pohyb, takže nám mizí z očí. Docela si dovedu představit ten údiv, když koukáte na pavouka, jak sedí na síti, a najednou tam není.

Vodouch stříbřitý - tenhle pavouček mě uchvacuje nejvíc. Celý život tráví pod vodou. Dýchá ovšem vzdušný kyslík. Ten si opatří tak, že vystrčí zadeček a zadní nožičky nad hladinu. Na mastné chloupky se nalepí vzduch, ten si pak jako stříbrolesklou bublinku nese pod vodu. Ve svém lovišti mívá také bohatou zásobu vzduchu v podobě velké bubliny, která je zachycená v pavučině. Živí se většinou vodními beruškami. Vodouši pod vodou též přezimují. Mláďata se často nastěhují do prázdných ulit vodních plžů, nanosí si tam vzduch a vchod uzavřou předivem. Takovéto vzduchem naplněné ulity většinou plují po hladině a malí vodoušci se ve svých lodičkách dostávají dál, kde zase založí nové rodiny.

Doufám, že jsem trochu poodhalila pavoučí život a i když je třeba nebudete milovat, zkuste je alespoň obdivovat, určitě si to zaslouží.



autor:
datum vydání:
18. července 2006


Diskuze k článku „PAVOUCI - slovo vzbuzující hrůzu“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!