Ozon - 3 mm života

Ozon (z řec. ozein-páchnoucí) je velmi reaktivní trojatomová molekula kyslíku (O₃) a výborné oxidační činidlo, které reaguje takřka se všemi druhy organických sloučenin. S jeho zvyšující se koncentrací se projevuje jeho barva, která způsobuje modrý odstín oblohy.

Ozon byl objeven v roce 1839 vědcem C. F. Schönbienem. Mimo to, že se používá v chemických laboratořích, nachází své uplatnění v čistění odpadních vod.

Samotná molekula O₃ vzniká, působením záření UVC na dvouatomocé molekuly kyslíku O₂. Díky tomuto záření se O₂ rozpadne na 2 atomární kyslíky, které pak okamžitě zreagují s molekulami kyslíku. Lze říci, že na vznik 2 molekul ozonu je potřeba 3 reakcí, do kterých vstupují 3 molekuly kyslíku.

V přírodě se vyskytuje především ve stratosféře a to ve výškách od 10 do 50 kilometrů nad zemským povrchem.

Cca 10% celkového množství ozonu na naší planetě se nachází v troposféře. Mluvíme zde o tzv. ozonu přízemním. To, že se nachází v těchto malých výškách je způsobeno sloučeninami jako NO_x nebo CH₄, ze kterých přímo vzniká, nebo je jimi jeho vznik podmiňován. Setrváváním v malých výškách nad povrchem se zvyšuje možnost jeho svázání s radikály OH, které za normálních okolností zbržďují uvolňování některých látek (freony, halony, atd.) do stratosféry, kde se podílejí na ničení ozonové vrstvy planety. Jak již bylo řečeno, ozon je dost reaktivní látka. Vlivem znečišťování troposféry prekurzory (látkami podmiňujícími jeho vznik) může u člověka vyvolávat dýchací potíže.

Nejvíce je ozon zkoncentrován ve stratoféře, hlavně ve výškách 23-24 km, jeho výskyt je však zjištěn v 10 km nad zemi a lze ho najít až do výšky 50 km nad zemi. Jedná se o takzvaný stratosférický ozon. Právě zde probíhají reakce neustálé destrukce a znovu vystavování O₃. Při těchto reakcích se uvolňuje značné množství tepla, kterým je stratosféra ohřívána. Ozon se zde střetává s kosmickým zářením UVC nebo UVB, tato záření jsou kolizí s ním přeměněna nebo odražena zpět do vesmíru. Molekula se přitom rozpadne, aby se během několika okamžiků vlivem nestálosti radikálů kyslíku znovu objevila, připravena odvrátit kosmický útok.

Tato reakce je však možná pouze za "normálních" podmínek, kdy není atmosféra znečišťována látkami, které by tento průběh narušovali. Lidé však produkují nadměrné množství freonů (chladící média), halonů (hasicí přístroje), methanu (zemědělství), NO_x (automobilismus), které reagují s molekulami ozonu a způsobují jejich rozpad na "obyčejné" molekuly kyslíku. Dokonce mohou s ozonem reagovat až 30000 krát, což může trvat 65 až 130 let. Kdybychom nyní zanechali veškeré znečisťující činnosti ohrožující atmosféru, mohlo by trvat ještě mnoho desítek let, než by se projevily účinky tohoto opatření.

První důsledky negativní lidské činnosti v souvislosti ozonem byly zaznamenány roku 1982. Jednalo se o objev mohutné ozonové zůženiny (tj. ozonové díry), která se rozkládá takřka nad celým povrchem Antarktidy. Lidé, kteří by byli vystaveni záření, které není dostatečně filtrováno ozonovou vrstvou, nýbrž prochází její zůženinou, by se vystavili nebezpečí rakovinného bujení konk. rakovině kůže.

Množství atmosférického ozonu se měří v Dobsonových jednotkách (D.U.). Tato veličina vypovídá o stavu našeho životního prostředí, nebo například o riziku, které můžeme podstupovat, vypravíme-li se tento den opalovat. Jedna D.U. se rovná 0,01 mm ozonu v maximálně zkoncentrovaném sloupci vzduchu nad vytyčeným územím za normálních podmínek. Průměrnou hodnotou pro tuto koncentraci je 300 D.U. O₃. Přeloženo do češtiny - život na této planetě je závislý na 3 mm vrstvičce molekul tří stejnorodých atomů. S modrou oblohou. (Woodcrafterský pozdrav)