Otravy karbofuranem pokračují i v letošním roce - Smutný příběh fenky Nicky

Předpokládá se, že okolo 90 % otrav zůstává nenahlášeno. Karbofuran je totiž jed, který se v těle velice rychle rozkládá. K otravám dochází tak, že nic netušící živočich sežere kus mršiny, do níž byl úmyslně vpraven tento jed, a po velmi krátké době umírá vlivem zablokování nervových vzruchů a následně na ochrnutí dýchacího svalstva.

Tento boj s tzv. škodnou je velice nebezpečný nejen pro živočichy, kteří mají být cílem traviče a ostatní zvířata, která do styku s otrávenou návnadou přijdou „náhodou“. Je nebezpečný také pro naše děti, pro kohokoliv z nás, kdo by přišel s otrávenou návnadou do styku. Karbofuran je totiž silně toxický nejen po pozření ale také po inhalaci či po potřísnění kůže.

Letos v únoru doplatila na otravu karbofuranem fenka Nicky. Její majitelé - manželé Rezkovi souhlasili s tím, že nám vypoví svůj příběh.

"Vyrazili jsme na vyjížďku jako obvykle, Nicky s námi. Vyjeli jsme po louce nad vesnici, projeli okrajem lesa do další vesnice a… Nicky, která v tu chvíli běžela před námi se najednou zarazila, podívala se na nás výrazem šílence a vyrazila pryč od nás, jako by se nás lekla. Smáli jsme se jí, co blbne… jenže ona si nehrála. Když jsme doklusali až k ní, tak od nás zase utíkala. Otočili jsme směr cesty a volali na ni. Váhavě šla za námi, tlamu rozevřenou, oči vyděšené.

Slezli jsme z koní a pokoušeli se ji chytit, abychom ji uklidnili, že se nic neděje. Stále jsme si mysleli, že se asi jenom hrozně lekla. Konečně se nám ji podařilo chytit. Třásla se nám v náručí, pěnila z tlamičky. Mysleli jsme si, že má epileptický záchvat, a vyrazili jsme zpátky do stáje. Chvilkami jsme se ji zkoušeli položit na zem, aby běžela po svých. Ze začátku jí to ještě jakž takž šlo, ale hýbala se podivně, jako kdyby jí tlapky vůbec neposlouchaly. Silný průjem žluté barvy a její začínající bezvládnost nás děsily čím dál víc. Ke konci cesty už jí tlapky vůbec neunesly, takže když jsme ji položili do trávy, podlomily se pod ní a ona klesla.

Konečně jsme se dostali po 30 minutách do stáje. Okamžitě jsme ji naložili do auta a rozjeli se k nejbližšímu veterináři. Totálně vyděšení, co se děje s naší milovanou Nicky, která začala již i podivně chrčet. Když jsme čekali před dveřmi ordinace, zdálo se nám celou věčnost, než se otevřely. Nicky se na nás dívala a začala nám chabě lízat ruku. V jejích očích byla láska, důvěra a němá prosba o pomoc. Vůbec nechápala co se s ní děje a my nechápali s ní. Připadali jsme si jak ve zlém snu."

...................... "Jak je to dlouho?" zeptal se veterinář, "...cca 45 minut?" "Víš co mi to připomíná..." řekl pan doktor svojí pomocnici. "Ano ano, Furadan," odpověděla mu tiše. "Nedotýkejte se jejích slin! Běžte si okamžitě důkladně umýt ruce! Její sliny jsou nyní silně toxické, je to nebezpečné i pro vás," varoval nás a přitom Nicky píchnul nějaká sedativa.

"Nebojte se, teď už nic necítí, můžete nyní v klidu rozvažovat co dál," řekl, a pak pokračoval: "Můžeme se pokusit pro ní udělat maximum, ale je potřeba dostat ji na kliniku do Prahy. Úspěšnost léčby je minimální a pokud se přeci jen podaří, bude poškození na vnitřních orgánech nevratné. K tomu všemu bude léčba finančně velice nákladná.

Víte, není to poprvé, co jsem se s touhle otravou setkal. V poslední době jsem již uspával více psů z okolí, včetně mé vlastní feny. Všichni byli otrávení Furadanem a bylo to pro ně nejlepší vysvobození. Je to jed, který postihuje nervový systém. Zvláště způsobuje ochrnutí dýchacích svalů, to zvíře vlastně zemře smrtí udušením.

Nejhorší na tom je, že jsem věděl, kdo přesně to udělal. Jenže jsem proti němu neměl vůbec žádné důkazy, nebylo možné ho z toho usvědčit. Udělal jsem tedy ve vsi aspoň veliké haló, aby si to pro příště ten člověk rozmyslel.

Je to strašný, když si představím, co všechno se může stát! Ten jed zabije vlastně všechno živé. Kdyby s tím přišlo do styku malé dítě, bude to na něj mít stejné účinky, jako na toho psa! Stejně nebezpečné je to i pro dospělého člověka..."

Stáli jsme u zdi a přes slzy už téměř neviděli. Poslouchali jsme, a připadali si jak ve zlém snu. Čekal na naše rozhodnutí. Znova nás ujistil, že teď Nicky nic necítí. Nejtěžší rozhodnutí padlo. "Jestli chcete, můžete počkat venku."

Neodešli jsme, chtěli jsme jí zůstat na blízku. Nicky dostala první "poslední injekci". Chvilku jsme čekali, ale zdálo se, že to jejímu silnému tělu nestačilo. Dostala druhou "poslední injekci".

Nyní spinká v malém hrobečku, zabalená v krabici, mezi tlapičkami má svůj milovaný míček, který už si nikdy v běhu nechytí, a my jenom doufáme, že někde je ráj pro hodné pejsky, kde si nyní hraje s ostatními. Moc nám chybí, byla členem rodiny, měli jsme ji jako vlastní dítě. Odešla tragicky v roce a půl svého života. Nikdy na ní nezapomeneme, ona byla jedinečná!

Podrobnější informace o této smutné údálosti naleznete na internetových stránkách www.volny.cz/sun_rain/, které jsou věnovány právě Nicky.

Všude po Evropě zemřelo letos na otravu karbofuranem již mnoho psů. Mediálně známými se staly mimo jiné otravy na Kaplicku. Okolo tamní louky, kde došlo k několika otravám psů, byly již dokonce umístěny varovné cedule pro pejskaře s textem: Z důvodu možnosti výskytu otrávených zvířecích návnad doporučujeme v této lokalitě omezit pohyb se psy. Televize Nova a ČT24 odvysílaly o těchto otravách zajímavé reportáže, které můžete shlédnout na http://www.nova.cz a na www.ct24.cz. Otravy psů se přitom na území České republiky stávají poměrně častou záležitostí.

Od 13.3. do 30.3. byly na webu www.karbofuran.cz oznámeny další případy otrav v České republice a dále také na Slovensku a v Rakousku. Doporučuji přečíst si komentář k otravě nahlášené 13. 3., kdy na otravu karbofuranem v České republice zemřeli pes, kuna skalní a tchoř tmavý. Během deseti dnů (20. 3. – 30. 3.) byly nahlášeny otravy čtyř kání lesních, kuny skalní, psa a jednoho dospělého samce orla mořského (kriticky ohrožený druh).

TV Nova odvysílala novou zajímavou reportáž o trávení, kterou naleznete na - www.nova.cz

Pokládání otrávených návnad za jakýmkoliv účelem je nejen nebezpečné ale také zbabělé. Ten, kdo je schopný něco takového udělat, by se měl dívat na v křečích umírající nemohoucí otrávené zvíře, které trpělo a zemřelo jeho přičiněním a pak si teprve položit otázku, kdo je v přírodě skutečnou škodnou. Šelmy ani dravci jí totiž nejsou.

Spoluautoři článku: manželé Rezkovi

zdroje:
www.karbofuran.cz
www.volny.cz/sun_rain
www.nova.cz
www.nova.cz