Od paleolitických kreseb po „strojky bez duše“ aneb pohled do historie etologie 1

Úžasně věrné kresby z období paleolitu

Etologie, neboli biologie chování živočichů je jako samostatný vědní obor poměrně mladý. Studium chování zvířat bylo však nedílnou součástí lidského života už od nepaměti. Dokladem toho jsou velmi věrné paleolitické (34-10 tisíc let př.n.l.) kresby zobrazující zvířata v různých situacích. Vidět je můžeme zejména v jižní Evropě (Itálie, Španělsko, Francie)

Velmi důležitou roli hrála zvířata v náboženství

Velmi zakořeněná je víra v reinkarnaci – posmrtné převtělení do zvířete a to zejména v Buddhismu. Klasickými bajkami a povídkami byly ovlivněny i biblické příběhy. Mnohé z těchto povídek a bajek se staly významným kulturním bohatstvím lidstva. Jmenujme například Ezopovy bajky. Umění a náboženství však nebylo jediné, kde lidé své znalosti o chování zvířat uplatnili.

První umělá slepičí líheň ve starém Egyptě

Velmi brzy je začali využívat zejména při lovu, domestikaci a chovu. Například již staří Egypťané dokázali jako první líhnout slepičí vejce v umělých líhních. Velké množství informaci lze nalést i starých Řeků a Římanů. Ti měli blízko nejen k domácím zvířatům, ale často si z válečných výprav vozili i ta divoká, která pak chovali jako domácí mazlíčky.

Myšlenku, že zvířata mají inteligenci poprvé vyslovili filozofové a přírodovědci 5 stol. př.n.l.

První důkladné popisy chování zvířat najdeme v Herodotvých spisech. V pátém století před naším letopočtem pak byla vyslovena i myšlenka, že zvířata jsou inteligentní, ale méně chápou. Tuto myšlenku vyslovili filozofové a přírodovědci Alkmaión a Anaxagoras. Jejich filozofická škola zvířata obdivovala zejména pro jejich prostotu a to, že tolik nelpí po majetku.

Aristoteles – nevýznamnější antický autor pro poznání zoologie

Z dob Antiky bylo z hlediska etologie a zoologie vůbec velmi významné dílo Aristotela, kde zachycoval své vlastní poznatky a znalosti, které získal od rybářů, lovců či pastýřů. Některé jeho poznatky však byly zapomenuty a znovu objeveny až v 19-20 století. Jedná se například o popis včelího tance, kterým včela informuje o tom, kde je potrava. Přesně popsal i obhajování hnízdního teritoria u orlů či složitou péči o jikry a potomstvo sumce. Považoval za důležitější vlastní pozorování před sebelépe napsanou teorií. Na rozdíl od svých následovníků věřil v nepřekročitelnou hranici mezi člověkem a zvířetem ale věřil v rozumovou schopnost zvířat.

První popis imprintingu

Na přelomu letopočtu se pak objevili Plinius Starší a Claudius Aelianus, kteří sbírali historky ze světa zvířat. Známá je například Pliniusova úsměvná historka o medvědici sochařce nebo Aelianusův příběh o otrokovi a jeho známém lvovi, který ho místo usmrcení v aréně olízal. Aelianusovi také patří první popis imprintingu – vtištění člověka jako sociálního partnera zvířete.

Řecký lékař Galenos a vrozené potravní chování

V době Aelianuse byl poprvé objeveno vrozené potravní chování u zvířat. Významný řecký lékař Galenos dal právě císařským řezem narozenému kůzleti na výběr z několika potravin. Kůzle si vybralo mléko.

Středověk a odkaz Aristotela

Jen málo nového přinesl v tomto oboru středověk. Většina tehdejších myslitelů se opírá o dílo Aristotela. Výjimkou je Německý císař Bedřich II. z Hohenštaufenu, který se věnoval sokolnictví a ornitologii své poznatky za 30 let pozorování sepsal v knize De arte venandi cum avibus. Ornitologii se s oblibou věnoval i Thomas More, který k výzkumu přispěl svou knihou Utopie ve které přesně popisuje vtištění – imprinting.

William Harvey nejen objevitel krevního oběhu

O hodně bohatší jsou prameny ze 17 a 18 století. Za zmínku stojí pozorování zvířat v ZOO a Harveyovy (1578 1657) pokusy s nespárovanými samicemi ptáků, které po tom co se jich dotýkal a škrábal je začaly snášet vejce. Odborně se tomu říká snižování prahové hodnoty.

René Descartes: „Zvířata jsou strojky bez duše“

Poněkud negativní byl v pohledu na zvířata slavný filozof, matematik a fyzik René Descartes (1596-1650). Dle jeho slov jsou zvířata jen jakési strojky, které i když cítí bolest nelze srovnávat s člověkem. Na toto tvrzení reaguje například David Hume (1711 – 1776): „Je směšné opovrhovat takovou evidentní pravdou, že zvířata jsou obdána určitou rozumovou činností jako člověk.“ Podobně se vyjádřil i Francois Marie Voltaire ve svém Filozofickém slovníku.

Zdroj:
Veselovský Zdeněk (2005); Etologie:biologie chování zvířat; Academia, Praha, ISBN 80-2001331-8