Nový druh - magnólie průhonická

Popis druhu s novým druhovým jménem křížence přinesl časopis Hanburyana vydávaný Královskou zahradnickou společností (Royal Horticultural Society). Zmínky o tomto kříženci z Průhonic v literatuře nebyly nijak časté. V české literatuře na ně šlo narazit nejdříve v roce 1967 ve Zprávách botanické zahrady ČSAV Průhonice a ve světové literatuře v roce 1973 ve zpravodaji Americké magnoliové společnosti (American Magnolia Society). V Americe byl navíc kříženec objevený v Arnoldově arboretu a v roce 1981 dokonce popsaný jako kultivar Magnolia ‘Silver Parasol’. Jen kultivarové označení pro křížence dvou evolučně zajímavých druhů je ale poněkud nedostatečné. Jméno Magnolia x pruhoniciana bude připomínat Průhonice, kde je kříženec pěstovaný nejdéle, ve velkém množství a někteří jedinci tu dosahují také úctyhodných rozměrů přes 20 metrů.

Oba rodičovské druhy křížence patří do sekce Rhytidospermum. Ta je tradičně pojímána jako "deštníkové magnólie", kdy listy jsou uspořádány na koncích letorostů do jakýchsi vějířů připomínající deštníky. Z hlediska evoluce ale je ale sdílení tohoto znaku složitější. To nic ale nemění, že i podle molekulárních analýz je mezi Magnolia tripetala a M. obovata jen asi 30 miliónů let a připomíná to vývoj například u liliovníků - amerického Liriodendron tulipifera a L. chinense. Mezi oběma rodičovskými druhy Magnolia x pruhoniciana existuje řada rozdílů, kdy ty nejdůležitější nacházíme na pohlavních orgánech. Pro dost spolehlivé určení se lze držet počtů tyčinek (případně jizev po jejich přichycení u stopek souplodí) a počtů měchýřků. U Magnolia obovata a křížence se navíc vzácně objevují také laločnaté listy, rozdíly jsou také ve vůni květů. Ty mimochodem opylují brouci a teprve znalost jejich vývinu předurčuje úspěšnost křížení.

Magnolia x pruhoniciana a další "deštníkové magnólie" zasluhuji většího rozšíření v parcích i zahradách. Jde o odolné druhy exotického vzhledu. Rostliny průhonického původu rostou také v zámeckém parku v Lednici, nebo belgickém arboretu Herkenrode. S Magnolia obovata se mimochodem přirozeně můžeme setkat v horských lesích ve výškách 550-1650 m n. m. a ještě na jihu Kurilských ostrovů, díky své odolnosti je pěstována i v evropských severských zemích. Dosahuje většího vzrůstu a je zaměňována s americkou Magnolia tripetala, se kterou se u nás sice nesetkáváme často, ale přeci jen je dosud pěstována častěji.