Mýty o tropických deštných pralesích

Mýtus: brzy na Zemi nebudou žádné tropické deštné lesy

V poslední době je úbytek deštných tropických lesů velmi pozorně sledovaný. Na jedné straně stojí ekologické organizace, na druhé dřevařská lobby. I když se tempo, s jakým se lesy kácejí, zdá hrozivé, nikdo vlastně nemá jasno v tom, o kolik procent lesů v tropech ročně přicházíme. Běžné odhady organizace FAO (Food and agriculture organization) odhadují roční úbytek lesů v tropech na 0,8 % v osmdesátých letech a 0,7 % v devadesátých letech. Podle satelitních snímků bylo odhadnuto tempo dokonce na 0,46 %. IUCN odhaduje celkovou míru odlesnění tropických deštných lesů na 20%. V porovnání s 50-70 % ztraceného lesa v Evropě se čísla tak hrozivá nezdají.

Dokud však v pralesích Jižní Ameriky, jihovýchodní Asie a Afriky odlesňování neskončí, musíme být na pozoru. Problémem jsou i ztráty hodnotných, ale menších tropických deštných lesů v Nigérii a Madagaskaru, kde vzalo za své 50 % původního lesa. Obrovská Amazonie byla totiž odlesněna méně, jen o 14 %.

Pravděpodobně se nemusíme bát o to, že ztratíme všechny tropické deštné lesy. Ze zkušenosti u vyspělých států Evropy a Severní Ameriky víme, že během rozvoje se lesy postupně zmenšují, ale za určitou časovou hranicí lesů začne přibývat, jak tomu v těchto vyspělých státech často už dnes je. Předpokládá se, že v roce 2050 na Zemi přibude plocha lesa o velikosti Indie.

Mýtus: tropické lesy jsou plíce světa

V sedmdesátých letech se tvrdilo, že deštné lesy jsou plícemi Země. Ještě v roce 2000 se tím samým oháněl WWF. Dnes výzkumy naznačují, že je to nesmysl. Rostliny sice vytvářejí kyslík fotosyntézou, ale stejné množství kyslíku se spotřebuje při procesu hynutí a rozkladu. Tropické deštné lesy, kde všechny stromy po uhynutí padají na zem, mají rovnováhu produkce a spotřeby kyslíku. Tento názor byl zveřejněn ve velmi seriózním vědeckém časopise Science již v roce 1970.

Rovnováha funguje i v případě oxidu uhličitého. Během fotosyntézy se vznikající rostlinná pletiva vytvářejí mimo jiné i díky absorbovanému oxidu uhličitému. Ročně se tak "ztratí" 15 % CO2, kdyby to takhle pokračovalo, neměli bychom prakticky žádný oxid uhličitý v atmosféře již za 7 let. Jenže veškerá rostlinná hmota podléhá zoubku času v procesu rozkladu. Rozklad organické hmoty je tak logickým opakem životních projevů rostlin.

Mýtus: tropické lesy jsou velmi staré a tudíž cenné porosty

Když nebereme na zřetel biodiverzitu druhů (která bývá ale občas přeceňována), zbývá otázka, jak jsou tyto lesy staré. Je faktem, že většina lesů v Amazonii roste na bývalých indiánských polích, takže se v žádném případě nejedná o "panenské lesy". Tropické lesy vymizí v každé době ledové a v té meziledové se musí obnovovat. Doba ledová skončila před 10 000 lety, ale velké plochy zemědělské půdy zde ležely ještě před několika stovkami let. Vzácné druhy, jak uvádí Stanislav Mihulka, často rostou všude, jen ne v pralesích. Tyto poznatky jsou důležité pro to, abychom finance na ochranu přírody rozvrhli správně. Mnozí vědci si myslí, že na pralesy v Amazonii se již vyplácalo příliš mnoho peněz.

Diskuze v článku pravděpodobně bude bouřlivá. Zkuste však brát těchto pár slov jako příspěvek k tomu, abychom lépe poznali nádherné lesy podél rovníku a také si uvědomili, že existují i ohroženější biomy, které je třeba chránit.

Zdroje:
-Lomborg, B. (2006): Skeptický ekolog. Liberální institut Praha
-Food and agriculture organization
-Broecker, W. S. (1970): Man’s oxygen reserves, Science 168(3939), s. 1537-38
-Mihulka: Svět se bude zalesňovat
-Toufar, J. (2006): Zachráníme civilizaci pro naše děti?
-Grim, T. Rozhovor v Science world