Morfická resonance čili Sheldrake versus Darwin

"Příroda má paměť a to, o čem obvykle uvažujeme jako o přírodních zákonech, mohou být spíše zvyky," říká dr. Rupert Sheldrake, seriózní rostlinný fyziolog. Když vydal knihu s podtitulem "nová věda o životě", vzbudil stejné pozdvižení ve vědeckém světě, jako Darwin před 150 lety. Časopis Nature, Timesy biologů, přišel s úvodníkem, v němž na knihu velmi prudce zaútočil. Na to reagoval zase New Scientist tím, že promluvil do duše konzervativním redaktorům neschopným racionální diskuze.

Touto teorií se podle Sheldrakea dají vysvětlit například pokusy provedené nezávisle ve dvou laboratořích. Myši naučené nějakému originálnímu grifu nápaditého vědce se učí, stovky kilometrů odsud, stejnému triku daleko lépe. Zákon však údajně neplatí jen pro živou přírodu. Krystaly nové chemické látky krystalizují na první pokus pomaleji, než na pokus druhý. Tomuto faktu se říká "Vousový paradox", podle vousů chemiků, kteří minikrystaly údajně roznosí po světě.

Zdá se vám to stále jen fantazírování? Tato teorie se poměrně dobře ověřuje, je proto vědecká! Problém je v tom, že si nikdo přenos "zvyků" dobře neumí představit. Kvantoví fyzici zatím mlčí, ale sám autor teorie si dokáže představit jakési vlnění, které je specifické pro každý druh hmoty. Jsme tedy prošpikováni sítí vln?

Do vydání následovaly živé diskuse v médiích, a výzkumnici navrhli pokusy ověřující Sheldrakeovu hypotézu, včetně experimentů, do nichž se prostřednictvím televizního vysíláni zapojily milióny lidí. Výsledky jsou rozhodně minimálně zajímavé.

Zdroj:
Sheldrake, R. Teorie morfické resonance