Malý mravenečník v Schönbrunnu

Mravenečníci (Myrmecophagidae) patří spolu s pásovci a lenochody do skupiny chudozubých savců. Z nich mravenčníci jsou zcela bezzubí. Vyvinuli se v Jižní Americe, kam jejich nejstarší předkové doputovali na začátku třetihor (před asi 65 miliony let) ze Severní Ameriky. Dlouhá izolace Jižní Ameriky během téměř celého období třetihor umožnila mravenečníkům jejich zvláštní vývoj v požírače mravenců a termitů. Teprve poté, co se se Jižní Amerika na konci třetihor (před dvěma až třemi miliony let) propojila panamským mostem znovu se Severní Amerikou, pronikli mravenečníci také do Střední Ameriky. Dnes jejich rozšíření sahá od jižního Mexika po Paraguay.

Mravenečník velký

Ze tří žijících druhů mravenečníků (Myrmecophaga, Tamandua a Cyclopes) je největší a výlučně na zemi žije Myrmecophaga, zahrnující jediný druh, mravenečníka velkého (Myrmecophaga tridactyla). Mravenečník velký měří od špičky tlamy až ke konci ocasu 160 až 210 cm a dosahuje hmotnosti od 30 do 35 kg, přičemž samci jsou většinou větší než samičky.

Postupně se zužující hlava přechází u mravenečníků v nápadně dlouhý, rourovitý pysk. Jeho tenké dlouhé čelisti jsou zcela bezzubé a ponechávají jen malý, asi centimetrový otvor pro vystrčení tenkého špičatého jazyka, který je pokryt lepivým slizem a dosahuje délky asi jednoho metru. Jazyk mravenečníků je velice pohyblivý, během minuty může být vystrčen a znovu zatáhnut až 160 krát. Jejich tělo je všude a hustě pokryto drsnými chlupy. Tyto chlupy jsou na hlavě krátké a jemné, směrem odtud dozadu se prodlužují a na ocase, dlouhém 65 - 211;90 centimetrů, mají délku až 40 cm. Proto ocas připomíná jakýsi obrovský chochol.

Způsob života

Mravenečník se pohybuje jenom na zemi. Jeho životním prostředím jsou lesy, bažinaté oblasti a buší porostlé savany. Žije v osamocenosti, pohybuje se pomalu a rozvážně, čenichá s pyskem u země po hmyzu. V nebezpečí ale umí i klopýtavě utíkat a postupovat tak podivuhodně rychle kupředu. Pokud je zahnán do úzkých, postaví se na zadní nohy a udílí mocné rány svými obrovskými drápy, před nimiž mají respekt i jeho hlavní nepřátelé: člověk, pes, puma a jaguár.

Potrava

Výborně vyvinutý čich i sluch usnadňuje mravenečníkům hledání potravy. Jejich čenich zvětří veškerý v zemi lezoucí hmyz a jazykem, který se dostane do každé skulinky, ho chytnou. Hlavní potravu mravenečníků tvoří mravenci a termiti, jejichž stavby zvíře svými předními tlapami s velkými drápy rozerve a pak na lepivý jazyk pochytá hemžící se tvory (denně až 30 000 jednotlivých mravenců či termitů). Vedle mravenců a termitů požírá také měkký hmyz, hmyzí larvy, červy, a dokonce také bobule.

Rozmnožování

Samička nosí plod kolem 190 dní. Jediné mládě se rodí už plně vyvinuté, vyleze matce okamžitě na záda. Samice se pokládá na záda, nechává své mládě sát a olizuje ho přitom do čista. Mládě je zbarveno stejně jako matka, má však navíc bílý pruh na zádech. I když mláďata začínají už po měsíci v nouzi utíkat, nosí je matka ještě celý rok, než se začnou živit sama.

Matka právě narozeného mravenečníka ve Vídni se o velkou senzaci postarala už před čtyřmi lety, kdy přivedla na svět dvojčata. Ve srovnání s letoškem šlo tehdy v roce 2000 o jednoduchý porod, protože dvojčata byla o mnoho menší.