Mají hraboši gen partnerské věrnosti?

Hrabošů žije po celém světě mnoho různých druhů a velké většině z nich partnerská věrnost nic neříká. Čestnou výjimkou jsou hraboš prériový (Microtus orchogaster) a hrabošík americký (Microtus pinetorum). Jejich příkladné monogamní chování jim vysloužilo nebývalou pozornost vědců. Jaký gen, protein či struktura učinila z těchto na první pohled obyčejných myšek takové přeborníky v láskyplném soužití?

Souboj mozků

Na konci devadesátých let uveřejnila skupina vědců, kterým hraboší věrnost obzvláště nedala spát, zajímavou studii v časopise Nature. O věrnosti hrabošů prý rozhoduje mutace v promotorové oblasti jediného genu, který ovlivňuje expresi receptorů pro hypothalamický hormon vazopresin1. Tento gen se označuje zkratkou avpr1a. Autoři průlomové studie pod vedením doktora Younga pracovali s transgenními myšmi, které disponovaly stejným „genem věrnosti“ jako zmiňovaní hraboši. Pokud tým doktora Younga dal těmto myším injekci vazopresinu, myši se prý chovaly družněji a jevily monogamní sklony. Objev to byl zajímavý. Někteří vědečtí kolegové byli nadšeni a už se těšili na bohaté klinické aplikace výsledků základního výzkumu. Nešlo jim tolik o nevěrné manželky, ale spíše o využití poznatků v léčbě psychiatrických chorob, jako je například autismus. Bohužel, nadšení z jednoduchého řešení bylo záhy zchlazeno. Postarali se o to, jak jinak, skeptičtí kolegové. Svou ikonoklastickou práci uveřejnili v roce 2006.2

Tito skeptici prozkoumali distribuci a evoluční vývoj „genu věrnosti“ a ukázali, že repetitivní element v promotorové oblasti genu, který údajně způsobuje sociální monogamii, je ve skutečnosti rozšířen také u non-monogamních druhů hrabošů a dalších hlodavců. Mezi studovanými 25 hlodavčími druhy byl repetitivní element nepřítomen pouze u dvou blízce příbuzných non-monogamních druhů, což naznačuje, že tato jeho absence je výsledkem nedávné evoluční ztráty. Provedené analýzy dále ukázaly, že repetitivní sekvence v promotorové oblasti genu avpr1a u lidí a primátů, které byly dávány do souvislosti se sociálními vazbami, jsou evolučně odlišné od těchto sekvencí u hlodavců. Proto monogamie u hlodavců (a ani u lidí) není řízena jediným polymorfismem v promotorové oblasti genu avpr1a.

Doktor Young a jeho tým se však nevzdávají snadno. Přestože na nový bombastický titulek o „genu věrnosti“ si budeme muset pravděpodobně ještě počkat, v květnu tohoto roku uveřejnil doktor Young nové výsledky, byť v o něco méně prestižním časopise než byl Nature.3 Tyto výsledky však nebudou méně zajímavé, už proto, že tentokrát se nemohou spokojit se zjednodušujícím, byť mediálně vděčným výkladem.

Zdroje:
1.Young L.J., Nilsen R., Waymire K.G., MacGregor G.R., Insel T.R.: Nature 400, 766-8, 1999
2.Fink S., Excoffier L., Heckel G.: Proc Natl Acad Sci USA. 103, 10956-60, 2006 3.Young L.J., Hammock E.A.: Trends Genet. 23, 209-12, 2007

Fotografie:Miloš Anděra - www.naturfoto.cz