Los evropský- svéhlavý samotář příbuzný srnci

Největší „jelen“

Los je největším Evrospkým jelenovitým sudokopytníkem s nezaměnitelným lopatovitým parožím a nápadně převislým horním pyskem, které mu dodávají poněkud bizardní vzhled. Jeho dlouhé nohy se širokými kopyty pomáhají v pohybu měkkým terénem a při brodění vodou, ve které se ochlazuje a spásá břehový porost. Je to zdatný plavec.

Je uzpůsoben životu zejména v chladnější tajze.

Dává přednost mladým porostům na zimu se pak přesouvá do starších vyšších lesů, kde je nižší sněhová pokrývka. U nás v létě vyhledává vlhké bažinaté porosty v zimě se pak stahuje do sušších zejména borových a smíšených lesů, k zejména na pasekách vyhledává nálety listnáčů a mladé borovice.

Podobně jako jelen a srnec, i los v zimě rád okusuje kůru mladých stromků.

Nicméně jeho početní stavy, na rozdíl zejména od srnce, nepřestavují pro les riziko. Jeho hlavní potravou je ovšem bylinná vegetace a to zejména ta mokřadní. Trávu los nespásá. Právě jeho relativně úzká potravní specializace je jedním z důvodů, proč se jeho populacím u nás zatím nedaří.

U nás ho potkáme nečekaně spíš na Jihu

Aktuálně losy můžeme potkat zejména ve Skandinávii, Bělorusku, Ukrajině a Rusku. ČR patřila k nejjižnějším lokalitám výskytu. V 12 – 15 století byl ale vyhuben. Důvod? Jak jinak, nadměrný lov a změny v krajině.

V minulém století proběhly tři období, kdy se los krátkodobě stabilně vyskytoval v Jižních Čechách. Na aktuální tristní situaci losa v ČR má vliv uvolnění lovu v Polsku a také absence ochrany v Rakousku, kam česká populace migruje.

Po desítkách let se los letos objevil v české části Krkonoš. Přesněji u Žacléře kam připutoval z Polska. O tom, že se krkonošská příroda uzdravuje nesvědčí jen tento objev, ale i to, že se do této oblasti vrací šelmy jako je vlk.

Samotář

Kromě období říje los žije spíše samotářsky, miluje vlhčí lokality, kde si pochutnává na bažinných i vodních rostlinách. Zde se zdržuje zejména ve vegetační době. Pouze samice s mláďaty se na zimu sdružují do menších stád. Stejně jako jeleny a srnce, i losy uslyšíme zejména v období říje, kdy hledají samice.

Nebezpečí pro člověka?

Los je sám o sobě plaché zvíře, nicméně nebezpečná situace může nastat ve chvíli, kdy potkáte samici s mláďaty nebo říjného samce, kteří bývají agresivnější.

Lidské překážky

Tomu aby se los více rozšířil do českých lesů brání, podobně jako je tomu u šelem, hustá silniční síť a nepropojenost jednotlivých vhodných lokalit. Právě vytváření koridorů, kde se mohou volně žijící zvířata pohybovat a jejich populace prosperovat je jedním ze základních podmínek, které mohou zvýšit biodiverzitu české krajiny a je na to brán ohled v nově připravované legislativě.

Pokusy o domestikaci

Ve Skandinávii pokusy o domestikaci tohoto druhu. Nicméně nesetkalo se to s úspěchem. Svéhlavost a samotářkost těchto zvířat jaksi nejsou kompatibilní s potřebou větších stád a použitím nejen na mléko, ale i jako dopravního prostředku v bažinatých oblastech.

Los je poměrně problematickým druhem i pro zoologické zahrady. Například v Praze se daří losa odchovat až v posledních dvaceti letech. Nadějné jsou rezervace velkých kopytníků.

Zdroje:
Irozhlas.cz
Myslivost.cz
ZOO Praha
www.ceska-krajina.cz