Končí leden alá březen začíná leden takový jak ho známe

Ale zima mi chybí, kde je vůně sněhu, mrazu...??? Pojďte se mnou na malou oddychovou procházku po přírodě ledna roku 2007, protože tento nešťastný způsob zimy si budeme ještě pár let živě pamatovat.

Vyjdete-li ven, dýchne na vás cosi jako směs podzimu a jara...Také vás to mate? Možná ano, ale vsadím se, že na tom nejste tak špatně jako já. V LEDNU jsem opravdu ještě nikdy ředkvičky nevysela...Letos ano! Hnána divným počasím a vůní jara jsem za sebou zavřela povánoční atmosféru netypicky brzy a přemýšlím nad tím, co kde zasadit a jaká semínka nakoupit. A vlastně ani ty pučící sněženky či bledulky v truhlíčku tomu moc nepřidají.

Zajímalo mě, jestli je příroda taky zmatená realitou, nebo má víc rozumu než já.

A hned za domem je krásný šeřík. A jaké už má pupeny? Vypadá jako v březnu a napadá mě, že zlatice, čili zlatý déšť ještě před vánoci zdobily občasné květy. No snad ty pupeny nezničí letošní první mráz...Takže tady se kloníme k jaru... Živé ploty jsou taky nějak zelené, ale nejsou to nové lístky, ale spíš ty loňské, ještě neopadané.Loni touhle dobou byli spálené mrazem. Tady se zase kloníme k podzimu. Stejně tak některé ptáky oblíbené plody, pámelník zdobí bílé bobule, hlohy a šípky mají své červené ozdoby. Jakoby stále trval podzim. Ptačí zob zdobí kromě černých plodů ještě listy. I stálezelené dřeviny jako jsou mahónie cesmínolisté i kaliny vrásčitolisté jsou tak nějak svěžeji zelené...

A ejhle...první zvířátko. Tedy přesněji ptáček! Kos se nás vůbec nebojí a pokračuje ve své bohulibé činnosti - shánění potravy. Oslnivě žlutým zobákem energicky rozhrabuje zetlelé listí a téměř pod každou odkrytou skulinkou najde nějakou dobrotu, dokonce vytahuje i několik tučných žížal. Ten má ale zrak! Vypadá docela spokojeně, no jo, má co jíst a tak po nás pokukuje bystrým očkem. Je mi to jasné, je to pár dnů, co jsem v noci ve tři ráno nevěřícně otevírala okno, abych si poslechla překrásný zpěv dvou kosů nesoucí se v nočním tichu města...

Ale ani ve dne není památky po lednovém mrazivém tichu. Sýkorky zpívají jako o život a vrabci a ostatní drobná pernatá klubíčka jim přizvukují. Zavřete oči - cítíte tu jarní náladu, tu sílu? Krmení ptáčků slunečnicovými semeny je pořád jaksi bezpředmětné. O tom, že je vážně teplo svědčí i nějaká manšestrová čepice odhozená v parku, opuštěná, ležící mezi čerstvými krtičinci...asi bylo někomu teplo na hlavu.

Procházíme kolem závětrné strany směrem k jihu a tady tráva hraje hru "na růst." Některá stébla čerstvé šťavnatě zelené trávy jsou až 20 cm vysoká a tvoří nádherné trsy. A ta vůně!

Přicházíme k rybníku, kde přezimuje zimní ptactvo. Obyčejně tu je spousta lidí, kteří se snaží labutím zkrmit zbytky ze své kuchyně a chlebníku. Dnes nikdo. A labutím to nevadí, rejdí zobáky pod vodou, štípají jedna druhou a nakonec vylézají na břeh a uštipují lahodnou trávu. Tohle by se jim jindy v lednu opravdu nestalo! Kachny dokonce předvádějí taneční kreace po hladině, honí se, potápějí, žádný led jim nebrání ve volném pohybu. Trošku jim závidím tu svobodu... Nakonec si všímám, že jeden kačer filuta už předvádí samičce svatební tanec...a paní kačena nadšeně odpovídá...Není ještě trochu brzy?

Takto to vypadalo ještě minulý týden. A dnes? Velký vítr s sebou přinesl velký pokles teplot a sněžení.

Následující dny nám podle meteorologů mají přinést první letošní mrazy a sněhové vločky. Nezbývá než doufat, že to příroda přežije, pupeny i namlouvající se kachny se umoudří a ještě chvilku budou zimně odpočívat. A milovníci zimních radovánek konečne vyrazí na sníh a příroda si konečně odpočine.