Kaudální autonomie aneb jak je to s odlamováním ocásku ještěrek

V živočišné říši se kaudální autonomie netýká jen plazů.

Odlomení nějaké části těla, tzv. autonomie je schopno spousta živočichů. Kromě již zmíněné ještěrky odhazují své ocásky také např. slepýši a jiní živočichové z říše plazů. U obratlovců je ocas (latinsky cauda) jedinou částí těla, kterou mohou takto odlomit. Odvrhovat části těla však mohou i jiní živočichové, třeba měkkýši, korýši a ostnokožci se takto zbavují svých chapadel, končetin nebo ramen. Odvržení periferních částí těla využívají jako únik před predátory.

Kaudální autonomie se vyvinula jen u těch druhů, kde nemá ocas žádnou významnou funkci. Takže například u krokodýlů, pro které je ocas lokomočím orgánem pro pohyb ve vodě nebo u chameleonů, kdy zastává uchopovací funkci či obranou funkci u varanů, stejně tak u agam jako balanční orgán.

Ztratí se jen nezbytná část.

Je zajímavé, že ještěrka ztrácí jen nezbytnou část ocasu, takže se může odlomit těsně za kořenem stejně jako na špičce. Ke zlomu dochází nanejvýš tři obratle před místem dotyku. Příčinou kaudální autonomie je vnější síla, například zuby predátora nebo nerovnosti terénu. Občas dochází i k takzvané spontánní autonomii, tedy odlomení bez vnějšího dotyku.

Proč ještěrka nevykrvácí když si ulomí ocas?

Ocas plazů se zlomí vždy mezi obratli, přičemž dojde k přerušení měkkých tkání živočicha. Kromě kůže, svalů a nervů se oddělí také tukové vazivo a cévy. Proč ale tedy ještěrka nevykrvácí? To je dáno tím, že svaly v ocase se těsně před odlomením výrazně stáhnou. Kolem místa zlomu se během několika minut natáhne kůže a rána se díky schopnosti regenerace rychle hojí, ocas se znovu diferencuje a postupně dorůstá. Nový ocásek začne růst jěštěrce během několika dní. Proces hojení je dokončen asi po třech měsících. Většinou je ale nový ocásek kratší a v přírodě dochází i k různým odchylkám, takže se můžeme setkat s ještěrkou, která má dva a více ocásků.

Kaudální autonomie jako prostředek úniku před predátory.

Je obecně v podvědomí lidí, že ještěrka odhodí svůj ocásek ve chvíli, kdy je ohrožena nějakým predátorem. Izolovaná část ocasu je schopna prudkých pohybů, které zaměstnají pozornost predátora natolik, že se plaz může bezpečně vzdálit. Mnohdy právě ulomený ocásek je to, co predátorovi stačí. Výhodná je kaudální autonomie i ve chvíli, kdy je plaz uštknut nějakým jedovatým hadem. Zbaví se tak otrávené části dříve, než se jed rozšíří do celého těla.

V říši zvířat je pozoruhodný scink, jehož jasně modrý ocas je výrazný kvůli upoutání případného nepřítele.

Ještěrce se ale nevyplatí odhazovat ocásek zbytečně. Díky jeho ztrátě je mnohem méně mobilní a vynakládá více energie na přesuny z místa na místo. Další energii spotřebuje na regenerační proces. Kromě problémů s pohybem je ale v době, kdy přišla o část svého těla, kterou používá jako obranný prostředek, mnohem snazším cílem. Z experimentů vyplývá, že 37% zdravých gekonů díky autonomii přežilo, kdežto zahynulo všech 100% gekonů bez ocasu, o který přišli v důsledku kaudální autonomie.1) Zajímavostí je, že pokusem z 20. let minulého století bylo zjištěno že i ještěrky bez hlavy, které jsou stimulovány elektrickým proudem jsou kaudální autonimie schopny.1)

Zdroje:
1) www.vesmir.cz
2) www.rozhlas.cz
3) www.biolib.cz
4) www.travelfocus.cz
5) John Palmer; Soukromí živočichů