Kamzík horský – klenot, o který ochranáři nestáli
třída | savci -Mammalia |
---|---|
řád | sudokopytníci - Artiodactyla |
čeleď | Turovití - Bovidae |
rod | Kamzík - Rupicapra |
druh | Kamzík horský - Rupicapra rupicapra |
Obratná koza s „přísavkami“
Tato štíhlá, velmi obratná koza dosahuje výšky zhruba kozy domácí. Má robustní svalnaté tělo i nohy a krátký ocas. Obě pohlaví mají hákovitě zahnuté rohy. V létě má světlejší rezavě-hnědou srst, aby mu nebylo horko, v zimě až tmavě hnědou, aby mu naopak nebyla zima. V pohybu po skalách jim pomáhají delší zadní nohy, dále chybějící klíční kosti ... a zejména speciálně uzpůsobená kopyta, která fungují jako přísavky. Kamzík se tak udrží na opravdu uzoučkých římsách.
Za holkama jen v době říje
Kamzíci se o „holky“ zajímají jen v době říje (říjen až prosinec), kdy mezi nimi probíhají tvrdé boje. Jakmile zjistí, že samice již nejsou v říji, jdou si samci opět po svých. Často tak lze najít tlupy pouze samic s mláďaty a samotné samce. Mláďata se rodí v květnu až v červnu a již velmi brzy jsou schopna matku následovat na ty nejstrmější skály. Dospívají ve 2 – 4 letech.
V létě najdeme kamzíky spásat trávu. V zimě si vystačí s větvičkami listnáčů, lišejníky a letorosty jehličnanů.
Z Alp do Lužických hor a na Hrubý Jeseník
Původní domovinou kamzíků, kteří dnes žijí v ČR, jsou Alpy. Poddruhy kamzíka horského se však vyskytují i v jiných hornatých oblastech Evropy - například v Tatrách. Dle kosterních pozůstatků v jeskyních Českého a Moravského krasu se u nás ale kamzíci vyskytovali už v době ledové. Po ní však z našeho území zmizeli.
Kamzíci sem dovezeni na začátku 20 století. První byli na popud hraběte Kinského dovezeni z Alp do Lužických hor již v roce 1907, aby se zde stali chloubou jeho obory. V roce 1911 byli vypuštěni do volné přírody. Nyní jejich potomci obývají oblast Lužických hor a západ Děčínské vrchoviny.
Do volné přírody Hrubého Jeseníku byli tito „horolezci“ vypuštění v roce 1924. Neúspěchem skončili pokusy o vysazení například v Krkonoších, Křivoklátsku, Karlovarsku nebo v Lánské oboře.
Čeští kamzíci měli namále
Kamzíkům se v Lužických horách a Hrubém Jeseníku náramně dařilo. Na Hrubém Jeseníku jsou dle správy CHKO jejich početní stavy na takové úrovni, že začali decimovat přírodu kde žili. Ještě v nedávné minulosti, po roce 2000, se dokonce uvažovalo o likvidaci celé populace tohoto druhu jako u nás nepůvodního. Naštěstí to ale neprošlo. Aktuálně se jejich populace myslivecky udržuje v mezích, která neohrožuje místní unikátní přírodu.
Populace českých kamzíků jsou důležité i díky tomu, že jejich příbuzní v Alpách se aktuálně potýkají s velmi častým výskytem nemocí, zejména prašiviny.
Ochrana
Kamzík u nás není legislativně zvláště chráněn.
Zdroj:
M. Anděra, J. Gaisler Savci České republiky (2012)
Stoplusjednicka.cz
Wikipedia
natura.opava.org
témata článku:
autor:
Diskuze k článku „Kamzík horský – klenot, o který ochranáři nestáli“
Další články na podobné téma | ||
---|---|---|
Rituál sázení - od díry ke stromu | Ledovka, náledí a námraza – není to totéž | Sova jako symbol moudrosti, ale také temnoty a smrti |
zobrazit více článků... |