Kamzík horský – klenot, o který ochranáři nestáli

Kamzík horský v zimním šatu
Autor: Manfred Werner - Tsui – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0

Obratná koza s „přísavkami“

Tato štíhlá, velmi obratná koza dosahuje výšky zhruba kozy domácí. Má robustní svalnaté tělo i nohy a krátký ocas. Obě pohlaví mají hákovitě zahnuté rohy. V létě má světlejší rezavě-hnědou srst, aby mu nebylo horko, v zimě až tmavě hnědou, aby mu naopak nebyla zima. V pohybu po skalách jim pomáhají delší zadní nohy, dále chybějící klíční kosti ... a zejména speciálně uzpůsobená kopyta, která fungují jako přísavky. Kamzík se tak udrží na opravdu uzoučkých římsách.

Za holkama jen v době říje

Kamzíci se o „holky“ zajímají jen v době říje (říjen až prosinec), kdy mezi nimi probíhají tvrdé boje. Jakmile zjistí, že samice již nejsou v říji, jdou si samci opět po svých. Často tak lze najít tlupy pouze samic s mláďaty a samotné samce. Mláďata se rodí v květnu až v červnu a již velmi brzy jsou schopna matku následovat na ty nejstrmější skály. Dospívají ve 2 – 4 letech.

V létě najdeme kamzíky spásat trávu. V zimě si vystačí s větvičkami listnáčů, lišejníky a letorosty jehličnanů.

Z Alp do Lužických hor a na Hrubý Jeseník

Původní domovinou kamzíků, kteří dnes žijí v ČR, jsou Alpy. Poddruhy kamzíka horského se však vyskytují i v jiných hornatých oblastech Evropy - například v Tatrách. Dle kosterních pozůstatků v jeskyních Českého a Moravského krasu se u nás ale kamzíci vyskytovali už v době ledové. Po ní však z našeho území zmizeli.

Kamzíci sem dovezeni na začátku 20 století. První byli na popud hraběte Kinského dovezeni z Alp do Lužických hor již v roce 1907, aby se zde stali chloubou jeho obory. V roce 1911 byli vypuštěni do volné přírody. Nyní jejich potomci obývají oblast Lužických hor a západ Děčínské vrchoviny.

Do volné přírody Hrubého Jeseníku byli tito „horolezci“ vypuštění v roce 1924. Neúspěchem skončili pokusy o vysazení například v Krkonoších, Křivoklátsku, Karlovarsku nebo v Lánské oboře.

Čeští kamzíci měli namále

Kamzíkům se v Lužických horách a Hrubém Jeseníku náramně dařilo. Na Hrubém Jeseníku jsou dle správy CHKO jejich početní stavy na takové úrovni, že začali decimovat přírodu kde žili. Ještě v nedávné minulosti, po roce 2000, se dokonce uvažovalo o likvidaci celé populace tohoto druhu jako u nás nepůvodního. Naštěstí to ale neprošlo. Aktuálně se jejich populace myslivecky udržuje v mezích, která neohrožuje místní unikátní přírodu.

Populace českých kamzíků jsou důležité i díky tomu, že jejich příbuzní v Alpách se aktuálně potýkají s velmi častým výskytem nemocí, zejména prašiviny.

Ochrana

Kamzík u nás není legislativně zvláště chráněn.

Zdroj:
M. Anděra, J. Gaisler Savci České republiky (2012)
Stoplusjednicka.cz
Wikipedia
natura.opava.org