Kachní transsexuál

Kachna transsexuál

Změna pohlaví v průběhu života je v živočišné říši celkem běžná, zejména u některých ryb, žab, nebo měkkýšů. V ptačí říši však obvykle nejsme zvyklí nic podobného pozorovat, a vzhledem k tomu, že jde o poměrně nápadnou skupinu živočichů, nejspíš se to ani moc často neděje. Nic z toho ale nebrání jedné pražské březňačce, aby se pomalu, ale jistě přeměňovala na kačera! A mezi svými vrubozobými kolegy ve světě (a dokonce ani na území Prahy) není jediná…

Tu a tam se prostě najde kachní transsexuál- samice, která se v průběhu života svým opeřením začne podobat samci. Abychom zjistili proč, musíme pochopit samotnou podstatu vzniku pohlaví.

Jak k tomu dojde?

U lidí je pohlaví určeno posledním párem chromozomů- ženy mají dvojici XX, kdežto muži disponují párem XY. Je to právě odlišný chromozom „Y“, který podmiňuje vývoj muže. To on má na svědomí produkci testosteronu, který se z valné většiny tvoří v nadvarlatech (v menší míře ho však mají i ženy).

V případě ptáků je tomu naopak - jejich „pohlavní“ chromozomy, Z a W, má v kombinaci ZW pouze samice a samec má dvojité ZZ. Mezi opeřenci je to dáma, kdo svým jediným chromozomem W „vybočuje“ a potlačuje funkci „základního“ chromozomu Z. Nicméně chromozom W (stejně jako u lidí Y) nefunguje sám od sebe - aby se jeho geny mohly projevit, potřebuje poslíčka, informátora. Tím je u ptačí samičky hormon estrogen, který se uvolňuje v jejím vaječníku. Ano, vaječníku, nikoli vaječnících - ptákům funguje jen jeden, v případě kachen levý. A právě v tom může být zásadní problém (viz. dále).

Z vaječníku se stane varle

Kachní transsexuálka

Samičí hormon estrogen potlačuje činnost dominantního, „samčího“ chromozomu Z, který má ve své výbavě (byť jednou) i samička, a umožňuje tak chromozomu W se naplno projevit a rozvinout znaky samice (morfologické i fyziologické). Zjednodušeně řečeno je tedy každá kachna v podstatě „vypnutý kačer“, kterému estrogen brání v růstu penisu a zeleného peří na hlavě.

Jenže celé ženství kropenaté kachní samičky s typickým káchavým voláním a šroubovitě zakroucenou vagínou (o sexuální válce pohlaví viz. avifauna.cz) stojí na jediném funkčním vaječníku. Jakmile on selže (zřejmě nejčastěji stářím, ale někdy i v důsledku infekce, cysty či jiného zdravotního problému), produkce estrogenu rázem prudce klesá a samčí chromozom Z má najednou volné pole. A začne se činit.

Během několika měsíců až let se stane něco neuvěřitelného - kachní samice se přirozeně, pouze silou hormonů, takřka kompletně promění v samce. A to se vším všudy - naroste jí penis a pravý vaječník (nefunkční, a za normálních okolností zbytečný) se pod vlivem testosteronu nečekaně „probudí“ a na stará kolena začne produkovat pohlavní buňky - spermie! Ano, přemění se na varle, a jeho sperma je dokonce pravděpodobně schopné úspěšně oplodnit jinou samici a účastnit se reprodukce (potvrzeno u slepice, ze které se nejdřív stal kohout a následně zplodil dvě kuřata).

Zatím neexistují vědecké studie

Bohužel na toto téma existují jen četné střípky jednorázových terénních pozorování, několik málo případů dlouhodobého sledování transsexuálních jednotlivců a přesně 0 vědeckých studií. Těžko lze tedy s jistotou určit příčinu a detailněji popsat průběh této změny, z terénních pozorování je však jasné, že jde o jev sice relativně vzácný, avšak opakovaně se objevující v kachních populacích po celém světě. Jednoznačně nejvíce trassexuálů je evidováno u kachny divoké, důvod je zjevný - jde zkrátka o nejhojnější druh, navíc často velmi krotký, takže všichni ptáčkaři světa při svých pozorováních zaznamenali zkrátka nejvíc březňaček, a v tomto největším vzorku nalezli i nejvíc transgender samic.

Jak poznat trans-kachnu

Pár kachny divoké
Autor: Lenka Kadlíková

Kachna transsexuál

A jak takový kachní transsexuál vůbec vypadá? Rozpoznání těchto jedinců v terénu je důležité k pochopení důsledků tohoto prapodivného jevu - čím více transgender kachen bude nalezeno, zdokumentováno a ideálně dlouhodobě sledováno, tím lepší představu o jejich životě i příčinách a důsledcích tohoto jevu si můžeme udělat.

Bohužel, rozpoznat takového ptáka je (nejen) pro začátečníka často oříšek. Obzvláště u kachny divoké se totiž běžně vyskytuje nepřeberná škála barevných mutací i kříženců s jinými druhy, z nichž některé se transsexuální samici velmi podobají. Je proto důležité se zaměřit na to, jak takového jedince poznat a nepřehlédnout.

V zásadě se dá říct, že pokud vidíte podivně „nedobarveného“ kačera ve svatebním šatě s typicky samičím zobákem, je to transsexuální samice. Vzhledem k barevné variabilitě samců je důležité zaměřit se zejména na zobák, který u trans-kachen zůstává nápadně samičí (v terénu si toho všimnete, a ještě než zjistíte proč, máte povědomě nutkavý pocit, že na tom kačerovi něco nesedí- vypadá prostě divně). Naopak u dospělých kačerů, i jejich barevných mutací, zobák zůstává jednolitě žlutý.

Krom kombinace samčího peří a samičího zobáku je další zvláštností těchto jedinců absence prostého šatu- své napůl kačeří opeření si ponechávají i ve vrcholném létě, tedy v době, kdy jsou ostatní samci fádně hnědaví. Právě tehdy může podivné zbarvení takové „mužné samice“ obzvlášť vyniknout.

Pražská transsexuálka

Kachna transsexuál v hejnu kačerů v letním šatu

A jak je na tom mnou pozorovaná kachna? Už v zimách 2018-2020 jsem na malých rybníčcích čističky v Klánovickém lese (lokálně významné kachní zimoviště, protože rybníky nezamrzají díky přítokům teplé odpadní vody) několikrát pozoroval podivně zbarveného „kačera“ se samičím, oranžovohnědým zobákem, nejdřív jsem měl za to, že jde o barevnou mutaci. Pták byl ale poměrně plachý, při krmení zdrženlivý a vždy se zdržel jen po několik mrazivých dní, kdy byly okolní vody pokryté ledem. Jakmile přišla obleva, vždy odlétl. Bohužel až v zimě 2020 jsem se dozvěděl o úžasném fenoménu kachních transsexuálů a došlo mi, že právě ten „divný kačer“ je ve skutečnosti kachna! Tou dobou ale ledy roztály a ona byla pryč, další mráz nebyl v plánu a já se musel smířit s tím, že už ji nikdy nepotkám.

Až srpen 2021 přinesl změnu. V rezervaci V Pískovně 9.8 jsem sledoval rodinky chocholaček, a koutkem oka zahlédl zářivě světlá záda, záblesk zelené hlavy a typické zahnuté „kačírky“. Z části vybarvený kačer se držel v hejnu svých, touto dobou prostě oděných, kolegů, a sbíral potravu. Nejdřív jsem mu nevěnoval pozornost, myslel jsem, že je nějaký urychlený a že už zkrátka přepeřuje do svatebního, aby měl na podzim u samiček náskok… Zase mě málem unikla!

Asi za hodinu mi však vybarvený „kačer“ proplul pár metrů před očima, tak jsem si ho přiblížil foťákem, že si ho prohlédnu, krasavce. Ale v tu chvíli se mi zrychlil puls - ten zobák! Honem dělám první dokumentační fotky a snažím se zachytit její podivné zbarvení. Většinu těla má v jakémsi vybledlém, otrhaném svatebním šatě kačera, jen na bocích, hrudi a na tvářích zbývají poslední dámská pera (postup změny skutečně podobný jako u přepeřujícího kačera!). Pták je na rozdíl ode mě naprosto klidný, připlouvá k napůl ponořené větvi a vylézá na ni. Hned nato se začne kolem sebe významně ohánět zobákem a z pohodlné „vodní lavičky“ vykáže několik starých samců, kteří bez okolků vyklízí pole. Kachní transsexuál je nápadně dominantní, snad díky svému zbarvení- ostatní kačeři jsou kompletně v prostém a svatební šat na ně touto dobou nejspíš působí jako znak neobyčejné fyzické zdatnosti (oni si na podobné peří musejí ještě tak měsíc počkat). A tak zatímco běžní pánové odplouvají, tato výjimečná samice zůstává na místě a hrdě si svým oranžovohnědým zobákem probírá typické černé kačírky, samčí ozdobná pera, která jí rostou z ocasu...

Později ji v Pískovně nalézám opakovaně. Pohybuje se převážně ve společnosti kačerů v typické „pánské jízdě“- je členem skupiny pěti až deseti samců (různě se míchají), kteří se drží odděleně od svých pelichajících družek, krmí se vodními řasami a tu a tam vyprovokují krátkou přesilovku o pozici v hejnu.

S podzimem 2021 mi tato stará kachna zmizela. Opět jsem měl za to, že už ji neuvidím. A opět jsme se mýlil! Na jaře dalšího roku jsem jí objevil na Kyjském rybníce, který, jak se zdá, je jejím nejoblíbenějším místem. Viděl jsem jí zde totiž opakovaně. Letos jsem už šel na jisto a skutečně - již minimálně čtvrtým rokem (!) přežívá v samčím těle a zdá se být stále v dobré kondici. Pouze při delším pozorování si lze všimnout, že trochu pomaleji reaguje a jeví menší zájem o krmení či skupinový tok. Má už nárok být unavená, zřejmě je to letitá kachní babička :) Ovšem bez ohledu na její skoro-samčí zbarvení se každé jaro drží v pevném páru (!) s kačerem, který si ji bedlivě hlídá. Ten možná svou družku zná už od mládí a po letech vztahu její zestárnutí pro něho nepředstavuje důvod ji opustit. Kačeři se totiž sice přímo nestarají o mladé a většinou své samičky na léto opouští, ale na období páření se často vrací ke stejné kachně po několik let - a tyto vztahy mohou být zřejmě silnější, než si mnozí myslí.

Zdroje:
https://www.bbc.com
https://journals.lub.lu.se
http://birdhybrids.blogspot.com

Upraveno z původního autorova textu na Avifauna.cz