Jména organizmů - věčný problém

Důležitou součástí systematiky je názvosloví neboli nomenklatura (z lat. nomen = jméno), jejímž hlavním cílem je správně a jednotně pojmenovat taxonomické jednotky na základě mezinárodně uznávaných pravidel. K problematice českého pojmenování rostlin jsem zde měl již příspěvek Česká jména rostlin' Tento článek bude poněkud obecnější.

Vědecká jména rostlinných druhů jsou obvykle dvouslovná, složená z rodového a druhového jména. Tuto tzv. binomickou nomenklaturu zavedl K. Linné ve své publikaci Species plantarum vydané roku 1753. Tato jména daný druh přesně definují a současně též určují jeho místo v systému organizmů. V případě potřeby se ke jménu taxonu připojuje i jméno autora (případně jeho zkrácená forma nebo se pro změnu přidává i rok publikace), který daný taxon jako první platně popsal a pojmenoval. Na rozdíl od klasifikace (roztřídění do taxonů), která může být u různých autorů různá, nomenklatura je oficiální a jediná: každý taxon má jedno a jen jedno platné jméno.

Jedním ze základních pravidel nomenklatury je princip priority - stanoví, že jakýkoli taxon v hodnotě čeledi a ve všech nižších kategoriích může mít pouze jediné platné jméno. Je jím nejstarší jméno, které bylo zveřejněno v souladu s pravidly mezinárodních kódů nomenklatury. Libovůli v chápání jmen taxonů zabraňuje tzv. princip typů. Jméno druhu nebo poddruhu lze vztáhnout pouze k tomu druhu, k němuž patří i nomenklatoricky závazný exemplář (typ) uložený ve vědecké sbírce. Obdobně má rod svůj typový druh a čeleď typový rod (od kterého je jméno čeledi odvozeno). 'Typový' zde neznamená charakteristický nebo průměrný, je to v podstatě vybraný náhodný reprezentativní jedinec, kterého si taxonom k popisu daného taxonu vybral.

Taxonomové ještě donedávna nebyli v oblibě veřejnosti zejména proto, že měnili i jména jí dobře známých organizmů. Změny jmen a přeřazování organizmů z jedné skupiny do druhé se nevyhýbají ani vyšším taxonům (čeledím, řádům), ale ani národním jménům. Jak a proč je to možné?

V poslední době promluvila do klasifikace organizmů molekulární biologie a stále existují taxonomové, kteří se prodírají 'starodávnými' díly botaniků. Zaprvé, díky poznatkům molekulární biologie se vyčlenily nové taxony (třeba i čeledi a řády) a součásti vyšších taxonů se přeřadily do taxonů jiných. Systémy organizmů vytvořené na základě molekulárních dat (zejména analýz DNA) se dnes zdají být již stabilní, i když stále se naráží na mnohá 'překvapení'. Dosud je však národní flóry či fauny jen omezeně akceptují ('chce to odvahu'). Zadruhé, ještě před zavedením principu konzervace jmen (platný v botanice) platil jen princip priority (že platné je jméno to, které bylo dříve platně publikované). Když zkrátka našel nějaký botanik starší dílo, kde byl například platně pojmenovaný nějaký druh, muselo se začít používat starší jméno, které se ovšem předtím třeba ani nepoužívalo. Dnes platí možnost konzervace, tj. používaná jména se konzervují a starší jména se tudíž používat nemusí. I tak může dojít k řadě dalších problémů se synonymy či homonymy (homonyma - stejná jména pro různé taxony - byla problémem minulosti, kdy věda nebyla tolik globalizovaná), s nejrůznějšími omyly a problémy pojmenování nových druhů, takže problém pojmenování organizmů bude snad věčný. Navíc problematika nomenklatury je jakousi 'biologickou právničinou', která je mezi biology dosti neoblíbená.

O pravidla nomenklatury pečují stálé mezinárodní komise, které se čas od času usnášejí na jejich zpřesnění, doplnění, vysvětlování a aplikaci, zejména jde-li o jednotlivé spletité konkrétní případy. Schvalují je s konečnou platností a vyhlašují příslušné mezinárodní kongresy.

Nomenklatura bakterií
Vědecká nomenklatura v bakteriologii je stejně jako v botanice či zoologii binomická (dvouslovná) a řídí se mezinárodně dohodnutými pravidly ('International Code of Nomenclature of Bacteria' ). Mezinárodní komise vydává 'Approved Lists of Bacterial Names' obsahující všechna platná vědecká jména bakterií.

Zoologická nomenklatura
Zoologický kód ('International Code of Zoological Nomenclature') schvaluje Mezinárodní komise pro zoologickou nomenklaturu ('ICZN' ). Jména plemen nejsou předmětem zoologického názvosloví.

Botanická nomenklatura
Mezinárodní kód botanické nomenklatury schválený šestnáctým mezinárodním botanickým kongresem v St. Louis v roce 1999 je ve slovenském znění na stránce Univerzity Karlovy Od roku 2005 platí ovšem nový kód - vídeňský, který by se v případě zájmu mohl na internetu alespoň ve slovenštině brzy objevit také (proti kódu z roku 1999 jsou v něm prý jen drobné změny). Pro pěstované rostliny platí 'Mezinárodní kód nomenklatury kulturních rostlin'.

Národní názvosloví
Latinská nomenklatura má zpětný odraz v jednotlivých národních jazycích a tedy také v češtině, kde hlavně od dob Preslových (20. a 30. léta 19. století) se vyvíjí česká vědecká nomenklatura. Národní jazyky se snaží o vybudování obdobného systému jako je latinský, třebaže ne vždy a do všech podrobností a důsledků. Proto ještě dnes např. je mnoho přírodovědných jmen bez českého protějšku a ani v budoucnu se nepovažuje za potřebné vymýšlet a stanovit taková jména pro češtinu, neboť jde o pojmy příliš speciální.

Pokud jde o české zoologické názvosloví, podrobnější jeho pravidla naleznete na stránkách Karlovy university. S botanickým názvoslovím je to podobné.

Jen na okraj zmíním, že pro vědu je závazná a směrodatná jen nomenklatura latinská, kdežto terminologie v národních jazycích není pro vědu směrodatná a může být upravena libovolně v duchu jazyka. Proto lze využívat i některá jednoznačná jednoslovná pojmenování (sika x jelen sika, chocholačka x polák chocholačka, limba x borovice limba) či užívat stejná národní rodová označení pro různě pojmenované latinské rody (slunéčko jsou rody Subcoccinella, Adonia, Aphidecta, Coccinella, Coccinula aj.).

Ještě několik poznámek
Pokud v nějakém souborném díle využíváte nomenklaturu, řiďte se prosím jednotnou klasifikací a pojmenujte taxony podle nějakého většího novodobého a uznávaného souborného díla, které nakonec ocitujete. Setkal jsem se s přístupem, že se jména taxonů a jejich popisky přejímaly z vícero neslučitelných děl (s odlišnou klasifikací, díky zásadně odlišné době publikace též s jinou nomenklaturou, některé taxony se v té mazanině opakovaly kvůli synonymům apod.), což je zásadně špatný přístup.

Několikrát bylo zmíněno dvouslovné pojmenování. Ani v latině, ani v češtině toto pojmenování není důsledně dodržováno (Atropa bella donna, kozí brada pochybná, babočka paví oko apod.). A že každý taxon má právě jen jedno platné jméno? I tady existují výjimky - například názvy čeledí známé jako lipnicovité (Poaceae) a hvězdicovité (Asteraceae) mají i platná synonyma i v latině - trávy (Graminae) a složnokvěté (Compositae).

Zajímavé odkazy
Soustava a jména živočichů
Kuriozity biologické nomenklatury