Jaký osud čeká túje našich zahrad aneb skvost, co žere túje

Túje na hřbitově…

Túje, správněji zerav, je rod dřevin (Thuja) pocházející ze Severní Ameriky a z východní Asie. Dva americké druhy, zerav obrovský a především zerav západní v mnoha kultivarech, jsou pěstovány na našich zahradách jako velmi vhodný strom/keř na odstínění sousedů či jako jiný stálezelený prvek našich zahrad, parků a dalších míst.

Pěstování různých zeravů se v České republice rozmohlo natolik, že celá řada odborníků již varuje před nadužíváním těchto dřevin (např. zahradní architekti, ale i ekologové). Zeravy mají tu obrovskou výhodu, že za vhodných podmínek relativně rychle rostou, profitují v širokém spektru podmínek a jsou stálezelené. Jsou prostě oblíbené. Řadí se mezi cypřišovité rostliny (Cupressaceae), kam našich dřevin patří pouze jalovec obecný, ze světových druhů je potřeba zmínit cypřiše, cypřišky, sekvoje, sekvojovce a další.

Jedná se o velmi archaické rostliny, které se prakticky jen v nepatrně pozměněné podobě vyskytují již od druhohor. Obsahují velké množství pryskyřic, které jim pomáhá přežít napadení různými škůdci. Za dobu co jsou u nás pěstovány, tak prakticky netrpěli škůdci. Až do nedávna…

Máme změnu klimatu? Aneb cestování tújí s jalovci

Jedná se o senzitivní téma, ale je pravdou, že drtivá většina vědců se dnes shodne na tom, že klima se mění. Mění se navíc velmi rychle. Je vcelku jedno jestli budeme současné teplé zimy považovat za výkyv počasí nebo za globální změnu, prostě se tento jev děje a mění podmínky našich i introdukovaných druhů.

Jednou z takových změn je šíření teplomilných druhů z jihu na sever a kupodivu i přizpůsobování se našich druhů na živné rostliny, které by jinak vůbec nenapadali. A nutné je zdůraznit především jeden druh. Krásný druh, krasce skvostného Lamprodila festiva (Linnaeus, 1767). Jednalo se o velevzácný druh, ale něco se změnilo.

Výrazně se oteplilo. Naše zimy jsou teď v průměru asi o dva stupně teplejší. A k tomu navíc nám začaly ve velkém cestovat rostliny. Jak? Normálně, autem, vlakem a dalšími dopravními prostředky. Celá řada podnikatelů v zahradnictví přišla na to, že může produkovat rostliny pro evropský trh v podmínkách jižní Evropy, kde jsou přívětivější podmínky pro růst rostlin. Rostliny nejsou sice tak přizpůsobené budoucím podmínkám, ale jsou levnější (rostou rychleji a kratší dobu zabírají místo na pozemcích).

Kombinace takového prostřeného stolu a blízkosti výskytu zmíněných druhů vedla ke změně živných rostlin, respektive k jejich úpravě, nejen výše zmíněného krasce, ale i jiných xylofágních brouků. Nás krasec skvostný se v přírodě vyskytoval na původních druzích jalovců. Vždy se jednalo o vzácný druh Středomoří, i když bylo několik publikovaných nálezů i z Maďarska a Německa.

Tento klenot přírody bylo možné místy častěji potkat v Toskánsku a severní Itálii obecně. A právě zde se často pěstují zmíněné ozdobné formy tújí a jalovců (nejen ty). A bylo zaděláno. Chvíli to trvalo, brouci byly zjevně pomalejší než zahradníci, tedy móda ozdobných tújí se ve střední Evropě rozjela naplno a stromečky rostly, zatímco v jižní Evropě se brouci nenápadně začali chystat na invazi.

A že začala! Krasec skvostný byl koncem posledního desetiletí pozorování na mnoha místech, kde jej před tím nikdo nikdy neviděl. Musím říci k radosti entomologů, protože v případě krasce skvostného se opravdu jedná o klenot mezi brouky. Pro tento druh, který je pro zeravy smrtící, nyní existují data výskytu prakticky z celé Střední Evropy. Prvními místy pozorování byly hřbitovy (zde bývá zeravů často opravdu mnoho). A tam, kde se vyskytoval dříve pouze na divokých jalovcích či cypřiších, dnes likviduje zeravy a jalovce na zahradách. Problém se netýká jen zmíněných rostlin, ale i dalších rodů z čeledi Cupressaceae (Chamaecyparis, Cupressus, Platycladus).

Co nás čeká a nemine

Krasec je hotová pohroma. Obzvlášť pro ty z nás, kdo mají ze zeravů živé ploty, které chrání naše soukromí. Krasec totiž zeravy dokáže zcela zahubit. Napadané stromy začnou rezavět. Nejdříve zrezne větev či terminál a postupně odumírá celý strom/keř. Postupně může znamenat to, že během jednoho roku přijdeme o celou rostlinu.

Bohužel, pokud máme napadený strom v živém plotu, můžeme počítat s tím, že přijdeme postupně o všechny stromy. Ochrana neexistuje, leda podpora rostlin v podobě vhodné zálivky a hnojení. Krasec po sobě nechává typické výletové otvory, které mohou být prakticky na jakékoli části kmene od paty po špičku stromu/keře. Tyto otvory jsou dobře vidět (viz obrázek), leč pokud je objevíme, bývá většinou již pozdě.

Obávám se, že pokud se nám nevrátí studené zimy, či dokud se nám nevrátí, lze očekávat, že naše zeravy a pravděpodobně i některé jalovce prostě postupně zmizí. Zajímavé je, že ne všechny kultivary tújí jsou náchylné na napadení. Možná se jedná pouze a dočasný stav či se jedná pouze o subjektivní pocit, ale běžně se stává, že odumřelá rostlina stojí mezi jinými druhy/kultivary stromů, které jsou netknuté. Jedná se o zajímavé téma, které by si jistě zasloužilo hlubší pozornost.

Z Rumunska je publikováno, že krasci preferují především solitérně stojící stromy, ale autor tohoto článku se obává, že toto bylo dáno spíše jednoduchostí pozorování na takových rostlinách. V živých plotech se také neprojeví kalamitní výskyt tak rychle a jednotlivé rostliny jsou napadeny menšími počty než stromy stojící solitérně. Ono obecně xylofágní brouci mají tak nějak ty osluněné krásné solitéry radši. Z vlastí zkušenosti mohu říci, že krasec se na takovém živém plotu může vyskytovat nějakou dobu hojně, ale normální smrtelník (rozuměj neentomolog) si jej nevšimne. Autor článku takto tyto nádherné krasce pozoruje již několikátý rok a zatím nám na zahradě odumřely jen přesazené a čerstvě zasazené rostliny. Staré zatím drží.

Jak na ně?

Špatně. Bohužel, s největší pravděpodobností alespoň o část sortimentu zeravů přijdeme. Je možné, že se na krasce zaměří některý z našich parazitických druhů, které žijí na blízce příbuzných krascích (například lipový), ale zatím to tak nevypadá. Navíc takový proces nějaký čas trvá. Příkladem, i když trochu specifickým, nám mlže být klíněnka jírovcová, která v našich podmínkách doposud žádného fatálního predátora či parazita nenašla. T

edy, budeme muset přizpůsobit naše výsadby i takovým novým faktorům, jako jsou noví škůdci. Objevuje se celá řada druhů, které u nás dříve neměli podmínky, ale zjevně se děje i to, že se pro nás škodlivými stávají druhy, které dříve škodlivé vůbec nebyly. Moc veselé perspektivy vidno není. Ale berme to s nadhledem. Alespoň se nám na zahradách otevře prostor pro jiné hezké dřeviny.