Jak vznikají jeskyně?

Největší jeskyně vznikají ve vápencích a za svůj vznik vděčí pomalé, ale dlouhotrvající chemické a mechanické činnosti vody. Při dešti voda absorbuje oxid uhličitý a siřičitý ze vzduchu a tak vzniká slabá kyselina, která pomalu rozpouští vápenec. Voda proniká puklinami a trhlinami v hornině a postupně je rozlišuje. Jeskynní chodby se vytvářejí na mezivrstevních plochách a tektonických poruchách krasových hornin. Někdy se chodby rozšiřují mechanickou činností tekoucí vody nebo řícením stropů. Tak vznikají rozsáhlé jeskynní dómy.

Za sta tisíce let tak může být krasová hornina protkána bludištěm vzájemně propojených chodeb, komínů, dómů a propastí. Voda, která mizí v krasových ponorech, putuje podzemím a na kontaktu s nekrasovými horninami se vyvěračkami dostává zase na zemský povrch.

Voda prosakující krasovými horninami obsahuje kyselý uhličitan vápenatý. Na stropech a stěnách jeskyň se odpařuje a zůstává vysrážený uhličitan vápenatý. Jestliže voda prosakuje stropem, vznikají pozvolným vysrážením krápníky, které označujeme jako brčka, jejich zhuštěním se vytvoří stalaktit. V případě, že množství prosakující vody stropem je větší, než se stačí odpařit, voda skapává na podlahu a tam vzniká z uhličitanu vápenatého stalagnát. Barva krápníku je dána obsahem oxidů kovů v krasové vodě.

Ke krasovění dochází také na pobřeží, kde krasové horniny rozpouští agresivní mořská voda a mechanicky působí příboj. Ten vytváří převisy, kratší chodby, skalní oblouky a pilíře. Na pobřežní krasové tvary často navazují krasové posuvy, které vznikly působením sladké vody a na kontinentech.

Jeskyně mohou rovněž vzniknout společnou činností, jestliže se svrchní část lávového proudu prudce ochladí a utuhne. Uvnitř proudí láva dál a po skončení sopečné činnosti může úplně odtéci a zanechat po sobě lávový tunel – jeskynní chodbu.

Největším známým jeskynním dómem je Sarawacká jeskyně v Lubang Nasib Bagus v národním parku Gunung Mulu v Malajsii. Je 700 m dlouhá, 200 – 430 m široká a 70 až 120 m vysoká. Jedním z nejdelších jeskynních systému jsou Mamutí jeskyně v Kentucky v USA o délce asi 560 km. Mezi nehlubší jeskyně na světě patří Ogof Ffynnon Ddu ve Walesu, která zasahuje 308 m pod povrch země. Z podzemního jezera vystupuje až ke stropu skalní pilíř. Dalšími významnými jeskyněmi jsou Carlsbadské na jihozápadě Spojených států a jeskyně Cango v Jihoafrické republice.

Některé nejhlubší jeskyně světa

jeskyně	stát	hloubka
Gouffre Jean Bernard (Réseau du Follis)	Francie	1 455 m
Gouffre de la Pierre Saint-Martin	Francie/Španělsko	1 321 m
Jubiläumsschlucht	Rakousko	1 320 m
Sistema Huautla	Mexiko	1 250 m
Snežnaja	Rusko	1 200 m
Gouffre Berger	Francie	1 198 m

Citace:
Kol. Autorů, Všechno o Zemi – místopisný průvodce světem, Reader´s digest výběr, 2000