Jak se z malých lesních jahod staly velké zahradní jahody?

autor: Petr Kadlík
Máte rádi malé lesní jahůdky, které občas najdete při cestě přírodou? Jakým se ale z těchto drobných dobrot podařilo vyšlechtit „obří“ zahradní jahody? Může za to snad GMO nebo něco podobného? Zajímá vás, jaký původ mají dnešní velké zahradní jahody, které si můžete sami vypěstovat na zahrádce, koupit natrhané v dřevěné přepravce nebo za nimi vyrazit na samosběr?


Sladká historie jahod

Jahody patří do Evropy už velmi, velmi dávno. Nejstarší fosilní nález, dokazující pradávnou historii jahod, byl nalezen na území Polska a pochází z miliony let vzdáleného období miocénu. Z „novější“ historie je známo, že si na jahůdkách pochutnávali i obyvatelé starověkého Říma.

První písemné zmínky o jahodách pocházejí z 9. století, kdy je popsal francouzský mnich Odo z Cluny. Ten je označil za „ovoce lásky“, protože podle něj měly podporovat plodnost a erotické touhy. Což je na mnicha jistě zvláštní a raději asi nepátrat po tom, jak k tomu přišel... ;-)

Pověra o těchto vlastnostech jahod je držela až do 18. století, kdy si je oblíbil francouzský král Ludvík XV. Ten je s oblibou dával svým milenkám jako symbol své náklonnosti a jako omluvu za své věčné nevěry.

V té době už se v Evropě lesní jahody celkem běžně pěstovaly. Stále ale byly malé, relativně kyselé a ne moc výnosné. Navíc byl problém se skladovat a přepravovat. To všechno dělalo z jahod poměrně vzácnou a drahou pochoutku.

Ameriko, děkujeme ti za jahody!

„Objevení“ Ameriky přineslo do Evropy řadu nových věcí. Ano, bylo mezi nimi i kouření tabáku, což si mohli indiáni klidně nechat pro sebe, ale řada věcí byla pozitivních. Dnes už si řada lidí ani neuvědomuje, že z Ameriky pochází i „naše“ brambory. Přitom právě brambory následně zachránily Evropu před hladomorem.

Další věc, dovezená z Ameriky, nás před hladomorem nezachránila. Ale umožnila nám pochutnávat si na velkých a slaďoučkých jahodách. Z Ameriky byly totiž dovezeny jejich nové druhy, které tu do té doby nikdo neznal. Byly mnohem větší, sladší a plodnější než evropské lesní jahody.

První americkou jahodou byl jahodník virginský (Fragaria virginiana), který v 17. století objevili angličtí kolonisté v Severní Americe a dovezli jí k nám přes moře. Ta se ale v Evropě moc neuchytila, protože byla ve zdejším prostředí náchylná na choroby a škůdce. Navíc měla údajně divný tvar a nepříjemně krvavou barvu.

Radikální změna ale nastala v roce 1714, kdy zahradník francouzského krále Antoine Duchesne zkřížil jahodník virginský (Fragaria virginiana) s jahodníkem chilským (Fragaria chiloensis), pocházející původně z Jižní Ameriky. Výsledkem křížení byla nová odrůda jahody, která měla velké, červené a voňavé plody s ananasovou příchutí.

Nová odrůda dostala název jahodník velkoplodý (Fragaria × ananassa, Fragaria ananassa nebo Fragaria × grandiflora) a stala se základem pro moderní zahradní jahody, které se dnes pěstují po celém světě.

Zahradní jahody mají oproti lesním jahodám mnoho výhod. Jsou odolnější, plodnější a mají lepší chuť a vůni. Navíc se dají snadno šlechtit a křížit, takže existuje mnoho různých odrůd, vhodných do různých podmínek.

Zahradní jahody jsou také bohatým zdrojem vitamínů, minerálů a antioxidantů, které prospívají lidskému zdraví.  Najdete v nich například draslík, zinek, hořčík, síru, vápník, ale i  bor, fluor, kobalt či molybden. Navíc oproti ostatním druhům ovoce obsahují jen malý podíl přírodních cukrů.

Dokonce mají prý i pozitivní účinky na tvorbu testosteronu a podporují krevní oběh v pohlavních orgánech. Takže onen na začátku zmiňovaný mnich z 9. století měl vlastně pravdu…

Takže ač byly jahody v Evropě známé už lidem z doby kamenné, vyšlechtění dnešní velké a sladké zahradní jahody bylo možné až díky objevení Ameriky!

A nakonec něco o sladkých plodech jahodníků…

Až si budete pochutnávat na plodech jahodníku, a je jedno zda půjde o malé divoce rostoucí jahůdky (na našem území roste jahodník obecný - Fragaria vesca, jahodník trávnice - Fragaria viridis a jahodník truskavec - Fragaria moschata) nebo zahradní jahody, tak vlastně žádné plody jíst nebudete.

Jahoda se sice často označuje jako plod nebo bobule, ale ve skutečnosti jím vůbec není. To, co nám všem tak chutná, je zbytnělé květní lůžko. Plody jahod jsou jen ta malá zelená zrníčka a povrchu jahody. Přesto se ale malé děti už v prvouce ve škole učí, že jahoda je bobule.


Zdroje: odborná literatura, Wikipedie (Jahoda, Fragaria × ananassa, Fragaria virginiana, Fragaria chiloensis)



témata článku:
autor:
datum vydání:
21. června 2023


Diskuze k článku „Jak se z malých lesních jahod staly velké zahradní jahody?“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!