Jak se líhnou ptáčata

Hnízdění

Období hnízdění většiny ptáků připadá v našich podmínkách na dobu od konce jara až do začátku léta. Poté následuje kompletní přeměna peří. Ta končí před příchodem zimy a tažní ptáci nový šat využijí při odletu do zimovišť.

Některé druhy hnízdí pouze jedenkrát za sezonu, jiné i vícekrát. Často to bývá ve spojitosti s potravou, tedy schopností uživit svá mláďata. Sýkora modřinka svá mláďata krmí hlavně housenkami, a tak hnízdí právě v období jejich hojnosti. Kosové naopak sbírají snadno dostupné žížaly. Tito ptáci pak zpravidla mohou zahnízdit i třikrát za sezonu.

Snůška

Počet vajíček v hnízdě neboli snůška bývá u jednotlivých ptačích druhů rozdílná. Holubi, hrdličky a některé druhy orlů snášejí pravidelně pouze dvě vejce. U čejky se jedná téměř vždy o čtyři. Snůška většiny ostatních ptáků bývá ale početnější. Vzácností nejsou ani hnízda, kde uvidíme více jak deset vajec. Zahlédneme je hlavně u ptáků z řádu hrabavých např. bažanta, koroptve nebo křepelky. Takto početné snůšky mívají i sýkory.

Je určitě důležité zmínit i dobu mezi snesením jednotlivých vajec. I zde se vyskytují značné rozdíly. Např. pěnkavy snášejí jedno vajíčko denně a naopak mořští ptáci terejové mají tuto dobu prodlouženou až na šest dnů.

Zahřívání

Ptáci zahřívají svá vajíčka na teplotu vhodnou k vývoji zárodků. Rodiče mohou v počátečním stádiu inkubace odletět a hnízdo nepřikrýt. V tomto období totiž ještě vajíčka snesou nižší teplotu. Na zahřívání se u holubů a hrdliček podílí oba rodiče.

U většiny zahradních pěvců ale zastává tuto funkci pouze samička. Samec jí pomáhá tím, že zajistí potravu. Existují ale i případy, kdy zahřívání provozují pouze samci. Setkat se s tím můžeme téměř u všech velkých nelétajících ptáků např. pštrosů. Samci se poté sami starají i o mláďata.

Začátek inkubace

Skořápky vajíček se mohou na první pohled jevit jako neprodyšné, ale není tomu tak. Obsahují póry, kterými z vajíček odchází vodní pára a oxid uhličitý. Zároveň se k zárodku dostává kyslík.

Zajímavostí určitě je, že inkubace začíná u jednotlivých ptačích druhů rozdílně. Převládá způsob, kdy se spustí až po snesení posledního vajíčka. Tím je zaručeno, že všechna mláďata budou zhruba stejně velká. U sov je ale inkubace zahájena ihned po snesení prvního vajíčka. Toto první mládě je potom větší než ostatní a utiskuje je.

Délka inkubace se také u různých ptačích druhů liší. Někdy může být otázkou pár dnů, jindy i pár měsíců jako např. u albatrosů, kde je tato doba prodloužena až na osmdesát dnů.

Líhnutí

Vyvíjející se mládě má na horní čelisti zobáku výrůstek tzv. vaječný zub. S jeho pomocí se dostává přes vnitřní blánu do vzduchové komory na tupé straně vajíčka. Zde dochází vlivem odpařování vody přes skořápku k vytvoření prázdného prostoru. Mládě tak poprvé začne dýchat atmosferický kyslík. Od této doby uplyne zhruba dalších 48 hodin a mládě se vyprostí ze skořápky a vykoukne na svět. Mláďata se líhnou v různém stupni vývoje. Některá jsou schopna opustit zakrátko hnízdo a jiná jsou ještě po určitou dobu zcela závislá na rodičích.

Krmiví ptáci

Mláďata krmivých (nidikolních) ptáků se líhnou slepá a holá. Krmena jsou rodiči nebo pouze jedním z nich. V hnízdě setrvávají tak dlouho, dokud jim nenaroste takové množství peří, aby již nepotřebovala hnízdo na ochranu před chladem a mohla létat. Do této skupiny patří většina ptačích druhů.

Nekrmiví ptáci

Mláďata nekrmivých (nidifugních) ptáků se líhnou porostlá prachovým peřím. Již několik hodin po vylíhnutí jsou schopna opustit hnízdo, běhat a v určitých případech i plavat. Vidí a jsou schopna si sama opatřit potravu. Patří sem ptáci z řádu hrabavých, vrubozobí nebo bahňáci. Tedy ptáci hnízdící převážně na zemi. Mláďata z řádu vrubozobích ale hned do vody nemohou. Je to z důvodu nefungující mazové kostrční žlázy, pomocí které si vodní ptáci promašťují peří.

Některá mláďata však nelze s určitostí zařadit do žádné z těchto skupin. Např. mláďata racků vypadají ve svém prachovém peří jako typická mláďata nekrmivých ptáků. Zůstávají ale v hnízdě po určitou dobu a nechávají se rodiči krmit, přestože již v krátké době po vylíhnutí umějí běhat i plavat. Mláďata puštíka obecného a kalouse ušatého zase opouštějí hnízdo ještě předtím, než umějí létat. V prachovém peří pak posedávají na větvích v blízkosti hnízda.

Krmení a opuštění hnízda

Období krmení mláďat je pro ptačí rodiče jistě velmi náročné období. Platí to zejména pro drobné druhy, které mívají velké snůšky. Např. sýkora koňadra přilétá s hmyzem i šedesátkrát za hodinu.

Při krmení otvírají mláďata doširoka své výrazně zbarvené zobáčky. Rodiče je tak mohou velmi rychle a snadno krmit. Slabí jedinci, kteří se sami o potravu nepřihlásí hynou následně hlady.

Většina mláďat opouští svá hnízda za 12-30 dní. Jsou ale výjimky – tak např. mláďata albatrosů se vyvíjí velmi pomalu a stráví tak v hnízdě až osm a půl měsíce.

Po prvotním opuštění hnízda není většina mláďat ještě schopna se o sebe postarat. V těchto kritických dnech se zdržují v blízkosti hnízda nebo se schovávají v houští a potravu jim nadále obstarávají rodiče. Mláďata v této době nemají ještě funkční letky, které se musí nejprve vyvinout a uvolnit z ochranných pérových krytů. K letu je také důležité zesílení křídelních svalů. Mláďata se proto v této přechodné fázi pokoušejí mávat křídly a vzlétnout. Po pár dnech se jim to podaří a létání se postupně zdokonalí. Z mláďat se tak stávají jedinci schopni samostatného života.

zdroje:
Jiří Hrubý, Petra Královcová, Ptáci na zahradě
Jan Dungel, Karel Hudec, Atlas ptáků České a Slovenské republiky
Einhard Bezzel, Ptáci