Jak pomáhá invazní druh hlemýždě rozšiřovat populaci jednoho druhu včel samotářek?

Užitečné spojenectví původní americké včely a invazního evropského hlemýždě

Včel samotářek se ve volné přírodě vyskytuje velké množství druhů. Jen u nás jde například šest různých čeledí - Hedvábnicovití (Colletidae), Pískorypkovití (Andrenidae), Ploskočelkovití (Halictidae), Pilorožkovití (Melittidae), Čalounicovití (Megachilidae) a Včelovití (Apiidae).

A i když se včelám samotářkám většinou nevěnuje taková mediální pozornost jako jejím hromadně chovaným včelám medonosným (Apis mellifera), tak jejich důležitost pro přírodu je nezpochybnitelná. Podle některých průzkumů stačí například pouhé dvě včely samotářky k opylení celého velké jabloně.

Na jednu z těchto včel samotářek, konkrétně na u nás se téměř nevyskytující zednici Osmia conjuncta z rodu Megachilidae, se zaměřil jeden zajímavý kanadský výzkum.

Včela Osmia conjuncta si své pojmenování zednička zasloužila tím, že si svá hnízda staví z hlíny nebo jiných „zednických“ materiálů. Často bývají v přirozených mezerách mezi kameny nebo v malých tmavých dutinách. Na rozdíl od včel medonosných nebo čmeláků jsou včely zednice samotářské. Každá samička je plodná a staví si své vlastní hnízdo, neexistují mezi nimi žádné „podřízené“ dělnice. Kromě způsobu života se od medonosných včel liší včela Osmia conjuncta i kovově modrou až modročernou barvou.

Studie biologů z McMasterovy univerzity zjistila, že včely Osmia conjuncta v Severní Americe používají prázdné ulity mrtvých plžů k vykládání svých potomků.

U nás v Evropě, v Africe nebo v Asii je to u zednic běžné, ale o druzích žijících v Severní Americe se toho ví málo. Tyto americké včely samotářky si jako své úly volí prázdné ulity od hlemýžďů z rodu páskovek.

Jde o plně, kteří se v Evropě vyskytují běžně, ale do Severní Ameriky byly zavlečeny člověkem. Ačkoli zde tedy nejsou původní, tak místní přírodu nijak neovlivňují. Živí se totiž pouze mrtvou hmotou, jako jsou mrtvé listy a jiná rostlinstva.

„Hledám hezké bydlení po evropském hlemýždi. Značka: jsem náročná a vyberu si jen to nejlepší!“

Osmia conjuncta je vybíravá a nelíbí se jí každá šnečí ulita. Podle průzkumu si ulity od hlemýžďů Cepaea spp. Held (Stylommatophora: Helicidae) cíleně vybírá podle velikosti, barvy i polohy. Ideální ulita má podle ní průměr 15-20 mm a je světlá nebo pestře zbarvené.

Taková barva je pro ní lépe viditelná a hlavně odráží více slunečního záření, což pomáhá udržovat optimální teplotu pro vývoj larev. Aby předešla plísni nebo nebezpečí od jiných predátorů, tak si také vybírá ulity na suchých a slunných místech s nízkou vegetací. Pokud některá ulita těmto podmínkám neodpovídá, tak zůstane prázdná a nevyužije jí žádná z včel.

A výsledek takové náročné volby? Množství vhodných ulit od hlemýžďů vytvořilo z včel Osmia conjuncta ve studovaných oblastech mnohem robustnější populaci včel, než je obvyklé jinde. Studie dokazuje úspěch jednoho druhu divoké včely, zatímco širší populace divokých původních včel (jako je včela medonosná) je trvale ohrožena.

Celé je to krásný důkaz toho, jak vynalézavá ve snaze o zachování svého druhou mohou i tak zdánlivě drobná stvoření, jako jsou včely samotářky.

Zdroje informací: Cambridge.org, Happy eco news, Wikipedia, iNaturalist