I takový je život aneb užovčí hostina

Toho času na mateřské dovolené lovím snímky zejména v blízkosti našeho statku a věřte nevěřte je toho spousta k vidění, jen mít oči otevřené a fotoaparát po ruce.

Příroda za domem

Za naším obydlím civilizace končí a nivy se táhnou až nahoru k smrkovým a bukovým lesům, za kterými už hraniční čára dělí naši republiku od Polska. Divokou zvěř lze vidět i ze dvora skrze koňský výběh. Srny, mufloni, lišky, divoká prasata, bažanti, zajíci…i jeleny jsme už viděli. Ale ani tak daleko nemusí oko dohlédnout, i téměř na dvorku běhají ještěrky, žáby z rybníčku opodál, poskakují ptáčci všech druhů, létají motýli a sem tam se tu plazí had! Užovka obojková tu s námi žije již pár let. Úkryt pod schody uznala po prvním roce a vylíhnutí mláďat za nevyhovující a příliš rušný a přestěhovala se opodál do kamenné zídky z pískovce.

Užovčí hostina

Tentokrát se nejednalo o žádnou dalekou dobrodružnou výpravu, neboť půlroční miminko vyžaduje stálou společnost a péči. Momentálně spala holčička v kočárku, když jsem ji šla zkontrolovat a přitom jsem jen tak mimoděk málem šlápla na skoro metrového hada! První úlek pak přešel v úžas, když mi to po pár vteřinách došlo a hada jsem si prohlédla a identifikovala.Užovka se snažila pozřít naducaného skokana hnědého. Hostina právě začínala. Rychle jsem se vrátila pro fotoaparát a průběh užovčího oběda jsem nafotila z blízka jak jen to šlo, abych hada nerušila. Užovka si vybrala pořádné sousto a dalo jí téměř půlhodinovou práci ho spořádat. Potom se na mě podívala a hbitě vyrazila vpřed. Zastavila sena kamenné zídce, otočila se, chvíli jsme se na sebe dívali a pak zmizela v úkrytu. Respekt užovkám!