I dřeviny mají v pískovnách své místo

odstraňovat. Na našem území roste mnoho druhů ostružiníků a jejich rozeznávání je nesmírně obtížné. Za druh ostružiníku je považován i maliník (Rubus ideaus).

Mimo již zmíněných vrb, olší a bříz patří k pionýrským druhům pískoven také topol osika (Populus tremula). Případné vysazování této dřeviny do pískoven je tedy zbytečné. Listy této dřeviny v touto dobou již většinou opadaly. O to více vyniká jeho šedá kůra a štíhlý tvar. Najdeme ho jednak v lesích pískoven, zejména u okrajů, protože má rád světlo a také v suchých trávnících pískoven.

Pro otevřené trávníky pískoven jsou charakteristické i některé keře, které se nádheře pískoven podílí svými plody. Patří k nim druhy hlohů (Crataegus sp.), růží (Rosa spec. div) a trnka obecná (Prunus spinosa). Tyto druhy můžeme najít i na jiných stanovištích pískoven, ale jejich podíl na krajině podzimu je zde zcela překryt stromy. Plody hlohů (Crataegus sp.) jsou červené, kulaté, zhruba velikosti hrachu. Plody planých růží – šípky jistě není třeba představovat. Černomodré, kulaté plody trnek (Prunus spinosa) jsou již přejité mrazem a jejich chuť by v tuto dobu měla být méně trpká.

Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) v pískovnách najdeme spíše vyjímečně a když už tak většinou nízký stromek živořící v podrostu. Tento druh žije totiž ve výhodném vztahu s houbou, která proniká buňkami kořene a zásobuje jasan minerálními látkami. Jasan zato vyživuje houbu organickými látkami. Částečně jsou na tomto vztahu závislé i vrby. Listí jasanu již také opadalo a tak se stávají nápadné jeho poměrně velké černohnědé až černé pupeny.

Zatímco dnes představují pískovny významný biotop pro mnohé vzácné organismy v minulosti se stala těžba písku pro některé druhy osudnou. Z dřevin to byl např. lýkovec vonný (Daphne cneorum). Lýkovce jsou nízké keře nápadné nádhernými květy. Stanoviště tohoto druhu u Suchdola nad Lužnicí bylo zničeno právě těžbou písku.