Hnízdní parazitismus – aneb nejen kukačka snáší vejce do cizího hnízda

Definice hnízdního parazitismu

Zde na serveru priroda.cz se ve slovníku pod významem slov hnízdní parazitismus dočtete následující: „odkládaní vajec nebo mláďat tak, aby je vychoval jedinec, který není rodičem, obvykle příslušník jiného druhu.“ Jedná se o účelnou rozmnožovací strategii, kdy praví rodiče nechají svého potomka v obydlí někoho jiného a tím na nové rodiče přenesou i zodpovědnost za jejich krmení a výchovu. Hnízdní parazitismus je typickým projevem některých ptáků. „Toto chování je v různé míře známo asi u 1 % ptačích druhů.“ (zdroj: 1) Nejznámějším hnízdním parazitem je u nás kukačka obecná.

Kukačka ale není jediným hnízdním parazitem

Kromě kukačky obecné se nějakým způsobem hnízdního parazitismu projevují i další zástupci z ptačí říše. Mezi ně patří například vlaštovka obecná, špaček obecný, medozvěstky, sýkořice vousatá, některé druhy kachen, dále vdovky, snovač kukaččí, kachna kukaččí nebo i peřovec kukaččí. Ale nejenom ptáci parazitují v hnízdech jiných druhů. Také některé druhy včel, mravenci či ryby.

U hnízdního parazitismu rozlišujeme více druhů

V praxi rozlišujeme dvě kategorie hnízdního parazitismu, a to podle pravidelnosti hnízdního parazitismu a nebo podle toho, kam je umístěno vejce (tedy jestli je vejce dáno do hnízda stejného či jiného druhu).

Podle pravidelnosti hnízdního parazitismu jej rozdělujeme na hnízdní parazitismus pravý a příležitostný.

Známější, i díky kukaččím matkám, je pravý hnízdní parazitismus. V tomto případě jde o pravidelné a záměrné nakladení vlastních vajec do cizího hnízda. „U kukaček takto parazituje téměř polovina ze 130 známých druhů.“ (zdroj: 1) Kromě kukaček takto parazitují například medozvěstky, vdovky, snovači či také kachny. Výsledkem pravého hnízdního parazitismu je tedy stav, kdy dospělí jedinci tohoto druhu se nikdy o své potomky nestarají. Co se týká příležitostného hnízdního parazitismu, tak jak již sám název napovídá, jde o občasné nakladení vlastní snůšky do cizího hnízda. Mezi zástupce příležitostného hnízdního parazitismu v ptačí říši patří například špaček, vlaštovka, sýkořice nebo kachny.

Další je rozdělení hnízdního parazitismu podle toho, kam je umístěno vejce.

Můžete si říct samozřejmě, že do hnízda a já Vám dám za pravdu. Jde ale o to, komu to hnízdo patří, jestli stejnému druhu jako původní rodiče nebo druhu jinému. Hnízdní parazitismus tedy z tohoto pohledu dělíme na dvě kategorie - vnitrodruhový a mezidruhový. Vnitrodruhový hnízdní parazitismus se jiným slovem nazývá také intraspecifický. Situace, kdy samička naklade vejce do hnízda ptáků stejného druhu je běžná u příležitostného hnízdního parazitismu. Rozšířenější je ale mezidruhový neboli interspecifický hnízdní parazitismus. Ten najdeme jako jediný u pravého hnízdního parazitismu, ale občasný je i u parazitismu příležitostného. Takže je jasné, že kukačka klade svá vejce do hnízd jiných ptačích druhů.

U takto parazitujících druhů se vyvinuly i speciální schopnosti.

Známé je například to, že mláďata, která byla vlastními rodiči odložena jsou schopna zlikvidovat vlastní potomstvo náhradních rodičů. U kukačky jde například o vyhození ještě nevylíhlých vajec z hnízda.

Některé druhy hnízdních parazitů jako například vdovky rodu Vidua mají schopnost připodobnit svá odložená mláďata mláďatům hostitelského hnízda. Jsou tedy k nerozeznání od neadoptovaných ptáků za pomoci takzvaných mimikrů. Mimikry jsou „podobností organismu (napodobitele) buď jinému organismu, nebo neživému předmětu (modelu), která pravděpodobně poskytuje napodobitelovi výhody v rámci přirozeného výběru.“ (zdroj: 2) U těchto ptáků bývají připodobněna již nevylíhlá vejce tak, aby tvarem, barvou a velikostí odpovídala původní snůšce a třeba i velikosti hnízda.

Většina takovýchto schopností ať již původních rodičů či adoptovaných mláďat vedou ke zvýhodnění parazitujících potomků. Mezi takovéto schopnosti patří i dovednost ptáků vylíhnout se dříve. To souvisí se správným načasováním kladení vajec. Dříve vylíhlé mládě je schopné zbavit se nechtěných sourozenců, jak je tomu vidět například v přiloženém videu. Dříve vylíhlé mládě má také možnost získat více potravy než se vyklubou ostatní. Například u kukačky k získání většího množství potravy napomáhá i výrazněji zbarvený vnitřek zobáku a především pak nápadný hlas.

Některé druhy se dokážou hnízdnímu parazitismu bránit po svém

Známy jsou dva způsoby obrany proti hnízdnímu parazitismu. Jedním z nich je, že adoptivní rodiče rozpoznají přidané vejce a to z hnízda prostě vyhodí. Pokud by se například pokusili ho již v hnízdě rozklovat, velmi pravděpodobně by přitom poškodili svá vlastní vajíčka.

Někdy se stává, že se adoptivní rodiče vrátí ke snůšce, kterou zanechali nějakou dobu bez dozoru a všimnou-li si parazita, pak prostě opustí celou snůšku, což má ale za následek uhynutí i jejich vlastních potomků. Právě i z tohoto důvodu se kukačky naučili klást vejce do cizích hnízd v rekordním čase jen několika málo vteřin. „Poněvadž jsou hostitelé vůči kladoucí samici často velmi agresivní (např. rákosníci velcí dokáží kladoucí samici uklovat až k smrti), klade většinou kukačka velice rychle – často trvá návštěva hnízda (spojená s odejmutím jednoho až dvou hostitelových vajec a nakladením vlastního vejce) méně než 10 vteřin (někdy je však kladení mnohem delší, i několik minut). Rychlé kladení je „rozumné“ – uvidí-li hostitelé kukačku na svém hnízdě, odmítnou parazitické vejce s větší pravděpodobností.“ (zdroj: 4)

A teď ještě pár slov k našemu nejznámějšímu hnízdnímu parazitovi- kukačce obecné

„Z výzkumu nejběžnějšího evropského hostitele kukačky – rákosníka obecného – je známo, že samice před parazitací hnízda nenápadně sleduje hostitelský pár při jeho stavbě z nějakého vysoko položeného pozorovacího „posedu“. Hnízdo navštěvuje před vlastní parazitací i několikrát, aby mohla nakladení svého vajíčka synchronizovat s kladením hostitele. Pokud by např. nakladla příliš brzo (před snesením prvního hostitelova vejce), hostitelé by parazitické vejce vždy vyhodili. Pokud by naopak nakladla příliš pozdě, vylíhlo by se parazitické mládě až pozdě a hrozilo by mu, že neobstojí v konkurenci se vzrostlými mláďaty pěstounů.

Zvláštní je i skutečnost, že kukačky kladou téměř vždy odpoledne (zatímco pěvci kladou ráno). Předpokládalo se, že důvodem je méně častá přítomnost hostitelů na hnízdě odpoledne, tato představa se ale nepotvrdila. Proč tedy klade kukačka odpoledne, nevíme.“ (zdroj: 4)

Zdroj: 1) cs.wikipedia.org
2) www.priroda.cz
3) is.muni.cz
4) www.birdlife.cz