Dendro a herbochronologie - svědectví stromů a bylin

Princip obou metod

Obě vycházejí z anatomických základů, přičemž dendrochronologie studuje převážně stonky - kmeny, herbochronologie je zaměřena na kořeny - jediné vytrvalé části sledovaných bylin. Díky periodicitě činnosti kambia následkem pravidelně se opakujících ročních období dochází k tvorbě letokruhů v xylému (ve dřevě). V extrémních případech ale dochází k vynechání letokruhu (spíše je prakticky neměřitelný) nebo může dojít i ke vzniku dvojitých letokruhů (např. při nepříznivém období během vegetační sezóny nebo při ztrátě listů žírem) což odborníkům nepochybně přináší "vrásky na čele".

Dendrochronologie

V užším slova smyslu jde o datování dřeva založeného na analýze šířek letokruhů. Jeden letokruh ve dřevě našich dřevin totiž odpovídá jednomu růstovému období, jednomu růstu během jednoho roku. Proto počet letokruhů na radiálním řezu odpovídá stáří stromu. Tímto se zabývá vědní obor dendrochronologie, který využívá nepravidelností letokruhů, způsobených zejména odlišným chodem počasí v různých letech. Letokruh je zpravidla rozdělen na dvě části - jarní dřevo (světlejší a obvykle měkčí část) a letní dřevo (tmavší a obvykle tvrdší část). Tvorba dřeva letokruhu je ovlivňována exo- i endogenními činiteli působícími v době jeho tvorby. Charakteristiky letokruhů (metrické, fyzikální) obsahují zakódovanou odpověď na tyto vlivy. Lze tak proto rekonstruovat i změny prostředí. Dendrochronologicky jsou zpracovatelné jen dřeviny vytvářející letokruhy jako geneticky podmíněný odraz roční periodicity činnosti kambia (dělivého pletiva). Patří sem tedy téměř všechny dřeviny mírného pásu, ale i řada druhů z jiných vegetačních zón (suchoopadavé tropické lesy, sezónně zaplavovaných tropických dřevin, dřeviny monzunových oblastí).

Dendrochronologie umožňuje datovat dřeva z archeologických výzkumů včetně uhlíků, dřevěné prvky historických staveb, především krovů, stejně jako nábytek, dřevěné sochy nebo staré obrazy. Omezení je, že vzorek by měl obsahovat minimálně 40-50 letokruhů a dále by měla být zachována podkorní vrstva dřeva (aby bylo možno datovat rok smýcení stromu).

Herbochronologie

Slovo "herbochronologie" je složeno ze slov "herba" - bylina a "chronologos" - nauka o řazení a umísťování událostí v čase, stanovení časové posloupnosti. Je to vlastně něco jako "dendrochronologie", která studuje tytéž věci, ale na dřevinách. Herbochronologie je definována jako: "Anatomická metoda umožňující stanovení věku vytrvalých dvouděložných bylin na základě letokruhových struktur vytvořených díky periodické činnosti sekundárního dělivého pletiva kambia ve vytrvalých částech rostliny v temperátním klimatu..."

Proti dendrochronologii jde o destrukční metodu (neumožňuje zachovat sledovanou rostlinu i po odběru vzorků). Vzorky kořenů se vysouší, brousí a zpracovávají anatomickými metodami. Analýza řezů může být dvojí - barvení (floroglucinol v HCl reaguje specificky se dřevnatými částmi) nebo sledování průběhu a velikosti buněk na nebarvených preparátech. K čemu je sledování vývoje planých kytiček užitečné? Jde o výzkumy na jeteli Trifolium pallescens na různě starých alpských morénách, výzkumy populací na xerotermních trávnících, výzkumy na keřících na lyžařských sjezdovkách (sledování ovlivnění vegetace), sledování populací invazních druhů... Botanický výzkum se snad bude v budoucnu setkávat i s různými praktickými aplikacemi.

Odkazy:
Křivánek M. (2002); Herbochronologie: stará nebo nová metoda?; Živa 6: 281-283
Kyncl J., Kyncl T. (2002); Principy dendrochronologie; Živa 6: 249-252

Dendrochronologie.cz - metodika
Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie KB BF JČU