Chlupy u rostlin

Chlupy (trichomy) jsou součástí takzvaného odění rostlin. Jedná se o jednobuněčné i vícebuněčné výrůstky z pokožky, narozdíl od emergencí - výrůstků podpokožkových, kam patří i např. ostny růží či trávící žlázky masožravých rostlin. Obzvláště chlupaté jsou rostliny v suchých oblastech, kde chlupy pomáhají eliminovat výpar vody z vlastních orgánů při zachování výměny plynů s okolním prostředím. Kupodivu rostliny v chladných oblastech husté chlupy obvykle nekryjí a nechrání je tak před chladem jako je tomu například u živočichů - pro rostliny je totiž důležitější fotosyntetická absorbce v době příznivých podmínek pro vegetaci. Sám zastávám názor, že všechny rostliny jsou chlupaté, některé nulově. Aby se u rostliny vyvinul chlup, nepotřebuje se o to rostlina asi moc snažit - prostě se nějaké takové útvary z pokožkových buněk začnou vyvíjet, nebo jsou opravdu všechny rostliny chlupaté a jen u některých se chlupy nevyvíjejí.

Typy chlupů (obvyklé dělení je podle počtu buněk, tvaru a funkce)

Hvězdovitý - rozvětvený v jedné rovině ve více větví, např. tařice (Alyssum) či kalina (Viburnum)
Jednoduchý - nerozvětvený, většinou jednobuněčný
Rozvětvený - větví se ve tři nebo více větví
Stromečkovitý - vícebuněčný chlup, s několika přesleny, např. platan (Platanus), divizna (Verbascum)
Šupinovitý - plochý, mnohobuněčný chlup, jehož buňky jsou většinou paprsčitě uspořádané, např. hlošina (Elaeagnus)
Vidličnatý - se dvěma přibližně stejnými větvemi, např. svída (Swida)
Žahavý - chlup s palčivou tekutinou a se snadno lámavou špičkou, např. kopřiva (Urtica)
Žláznatý - většinou na konci kulovitě rozšířený, s lepkavou nebo vonnou tekutinou např. starček lepkavý (Senecio viscosus)

Povrch orgánů

Lze rozlišovat například povrch hladký, lesklý, matný atd. Na povrch mohou být vylučovány různé látky (např. vosky) - obvykle jako ochrana pak může být povrch ojíněný, pomoučený, lepkavý apod. Na základě odění lze rozlišovat povrch lysý × chlupatý - např. olysalý (zprvu chlupatý, později skoro lysý), sametový (velice krátce hustě chlupatý, s jemnými chlupy tvořícími lesklý, měkký povlak), hedvábný (chlupy husté, lesklé, orientované v jednom směru), srstnatý (s delšími, tuhými, odstálými, nepříliš hustými chlupy), pýřitý (s měkkými, krátkými, někdy roztroušenými chlupy), štětinatý (odění z tuhých, pichlavých chlupů nebo štětin), brvitý (delší, odstálé, volné chlupy a brvy, zejména v řadě; obvykle se týká okraje), plstnatý (chlupy jemné, husté, pevně spletené v souvislý povlak), vlnatý (s chlupy jemnými, hustými jen volně propletenými), drsný (s chlupy sotva pouhým okem rozeznatelnými, celý povrch je drsný), atd.

Chlupy jako determinační znak

Zda nějaká rostlina je chlupatá či nikoli může rozhodnout i o určení rostliny do příslušného druhu (případ pěťouru srstnatého a máloúborného apod.). Druhové názvy rovněž na vlastnosti rostlin z pohledu chlupatosti také často upozorňují: hirsutus - srstnatý, villosus - huňatý, tomentosus - plstnatý, subtomentosus - řídce plstnatý, pubescens - pýřitý, calvescens - olysalý apod. Botanická věda zašla ale tak daleko, že pro určení některých druhů je důležitý i tvar a postavení chlupů. To je případ třeba tří druhů (poddruhů) svíd, které se poznávají hlavně podle chlupů - svída krvavá (Swida sanguinea), svída jižní (Swida australis) a jejich kříženec svída uherská (Swida hungarica). Pocit správně určených rostlin a proniknutí do světa krásy chlupů Vám umožní jedině kvalitní lupy s alespoň 10 x (nejlépe 20 x) zvětšením. S mimořádnou nabídkou přichází firma Antonín - viz níže. Chlupy samozřejmě jen těžko nafotíte běžným foťákem, proto zbývá jediné spolehlivé řešení jak determinační znaky v chlupatosti uchovat - herbářování.

Funkce trichomů

Funkce trichomů a emergencí může být velice pozoruhodná a důležitá. Může jít o rozšiřování plodů a semen, omezení dopadajícího UV záření nebo transpirace, vytvoření nesmočitelného povrchu (nepotopitelné listy nepukalek) apod.