Bříza, nejen bělokorá

Bříza jako symbol čistoty a začátku

V lidové kultuře je bříza často považována za symbol čistoty a začátku. Její větve jsou využívány na výrobu košťat. Byl jimi šlehán dobytek při prvním vyhánění na pastvu ale i mladé ženy. Význam má i v tradicích jako stavění máje a v mytologii. Je prvním stromem keltského stromového kalendáře.

Březové dřevo

Často se využívá na topení a výrobu kuchyňského náčiní. Březové dřevo rychle hoří, není však tolik výhřevné jako jiné druhy. Při hoření nepraská a díky uvolňujícím se éterickým olejům voní. Březovou kůru lze využít jako nouzový podpalový prostředek. Hoří totiž i za mokra. Méně často pak narazíme na březové podlahy či nábytek.

Bílá kůra díky krystalům Betulinu

U nás volně rostoucí druhy břízy si snad leze díky bělavé kůře splést s jinými stromy či keři. Její barva vzniká, mimo jiné, díky krystalkům bezbarvého betulinu. Odtud latinský název celého rodu bříza, betula. Právě její bílá kůra přispívá výrazně k odolnosti vůči suchu a teplu. Jak si ale povíme, některé druhy vyhledávají mokro.

Bříza bělokorá je velmi odolná vůči suchu a teplu

Díky velké odolnosti a přizpůsobivosti najdeme břízu bělokorou u nás téměř všude. Jedná se o takzvanou pionýrskou dřevinu, dřevinu, která jako první obsazuje paseky nebo jiná místa, která leží ladem. Časem zde uvolní místo víceletým druhům stromů, které při svém růstu využívají stínu korun bříz. S výjimkou lokalit, kde lesníci nechávají nejprve na holinách vyrůst takzvané přípravné porosty, pod které později zasadí předmětné dřeviny, je v hospodářském lese považována za plevel. Přípravné porosty se začínají využívat čím dál víc. Péče o les se tak pomalu začíná přibližovat k přirozenému vývoji lesa.

Rádi ji nemají hlavně alergici, protože až 80% z nich má pylovou alergii právě na břízu. Právě v tuto dobu začíná být její pyl aktivní.

Sousedka břízy bělokoré, bříza ojcovská

Tenhle druh je na tom zcela opačně co se týče výskytu. V Česku roste jen velmi vzácně a to na dvou místech. Tím prvním je úhor u obce Volyně, který byl vyhlášen Přírodní památkou. Druhou lokalitou je Podkrušnohorský zoopark Chomutov, kde byla objevena teprve v roce 2016. Byla považována za polský endemit. Její původní lokalitu je Ojcowski Park Narodowy. Má ráda podobné lokality jako velmi rozšířená bříza bělokorá. Čili najdeme ji na prosluněných lokalitách s jílovitou či kamenitou půdou. V Česku se jedná o kriticky ohrožený druh, celosvětově o zranitelný.

Úplně jiná je bříza zakrslá – trpasličí

Stejně jako bříza ojcovská se i bříza zakrslá u nás přirozeně vyskytuje jen na několika málo místech. Dle zákona u nás patří mezi silně ohrožené druhy. Z celosvětového hlediska je to ovšem málo dotčený druh. Když si ji zadáte vyhledat na Googlu, vyskočí Vám poměrně hodně nabídek z různých zahradnictví. Není tedy problém si ji pořídit na vlastní zahradu. Potřebuje však poměrně specifické podmínky. Na rozdíl od břízy bělokoré ji najdete zejména ve vyšších nadmořských výškách na vrchovištích a rašelinných tundrách. I níže preferuje silně kyselé půdy. Jedná se o keř, který dorůstá max 50cm. V severském Laponsku je významným zdrojem paliva, protože dobře hoří i čerstvá.

Sousedka břízy zakrslé, bříza pyřitá karpatská

Na podobných stanovištích jako břízu zakrslou najdeme i větší (2 – 12m) břízu, břízu karpatskou. Tento druh vznikl křížením severských druhů břízy s břízou pýřitou. Díky tomu je to velmi variabilní druh. Kůru má podobnou jako veleznámá bříza bělokorá, najdete ji však ve vyšších nadmořských výškách, kde se bříza bělokorá už nevyskytuje.

Bříza pýřitá s hladkou bílošedou kůrou

Břízu pýřitou poznáte podle hladké kůry i u starších stromů a jemně chlupaté spodní strany listů. Opět má raději rašelinné kyselé vlhké půdy.

Zdroje:
Idnes.cz
Wikipedia
Jiří Ševčík, Stromy Evropy ISBN978-80-7291-227-8