Biotopy pískoven

V hlubokých velkých pískovnách moc života nečekejte

Začneme u hlubokých vodních nádrží. V největších hloubkách velkých pískoven je života velmi málo. Pokud byste zde čekali např. sumce velkého (Siluris glanis), tak ani toho byste zde nejspíše nenašli. I on stejně jako většina ostatních ryb, vodních bezobratlých a vodních rostlin dávají přednost mělčím vodám.

Vodní rostliny se mohou teoreticky vyskytovat až do hloubky čtyř metrů, většinou je však najdeme v mělčích vodách. K rostlinám nejčastěji se vysykytujím ve vodním sloupci velkých pískoven patří lakušník vodní (Batrachium aquatile). Bahnitějšímu substrátu dává přednost stolístek klasnatý (Myriophyllum spicatum). V těchto hlubších částech pískoven se může také vyskytovat rdest vzplývavý (Potamogeton natans), který často vytváří na hladině rozsáhlé porosty. Tento druh se spíše než ve velkých jezerech vyskytuje v mělkých tůních. Zastoupení vodních rostlin je v mělkých tůních druhově i početně bohatější než ve velkých jezerech. Zde velká hloubka nijak nelimituje jejich rozvoj a tak mohou osídlit celou vodní plochu tůně. Samotné tůně představují zpravidla také významnější stanoviště pro vodní bezobratlé a obojživelníky než velká jezera.

U břehu najdete spíše chrastici než rákos a orobinec

Oblast na rozhraní vody a souše se nazývá litorální zóna. Pod pojmem litorál si nejspíše vybavíme rozsáhlé plochy rákosu obecného (Phragmites australis) typické pro rybníky. Porost rákosu často doprovází orobinec širolistý (Typha latifolia), případně úzkolistý (T. angustifolia). Méně často je litorál tvořen převážně orobincem širolistým (Typha latifolia). Tyto rostlinné formace najdeme v pískovnách spíše zřídka. Více než s rákosem a orobinci se v litorálu pískoven setkáme s chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea). Ta však neproniká tak daleko do vody jako rákos nebo orobinec. Tyto rostliny a jejich společenstva také, alespoň z botanického hlediska, nejsou tak zajímavá jako společestva obnažených písků, kde se mohou vyskytovat velmi vzácné rostliny nesnášející konkurenci. K nim patí např. plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata), kterou dnes mimo pískovny téměř nenajdeme. Někdy je v pískovnách litorál tvořen i vysokými ostřicemi, popř. porostem vrb. Pokud litorální rostliny např. rákos, orobinec, chrastice zcela zarostou tůně je tento porost spíše nežádoucí a pokud se v tůních dosud vyskytují vzácnější druhy rostlin nebo živočichů je vhodné tyto rostliny odstraňovat.

Vzácně zde najdeme i rašeliniště

Vzácně v pískovnách najdeme i zrašeliněné plochy. Z rostlin se zde setkáme s typickými druhy rašelinišť. Vždy zde najdeme různé druhy rašeliníků (Sphagnum sp), které vytváří rozsáhlé porosty. Z vzácnějších rostlin typických pro rašeliniště v pískovnách nejčastěji nacházíme rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia). Z dřevin zde nejčastěji můžeme najít borovice lesní (Pinus sylvestris) a v jejich podrostu brusnici brusinku (Vaccinium vitis-ideea) a borůvku ( Vaccinium myrtillus). Také v tomto prostředí se mohou vytvořit tůně, kde např. můžeme najít z rostlin bublinatku jižní (Utricularia australis). Tento druh bublinatky není vázán výhradně na rašelinné tůňky, vzácnější druhy bublinatek ale nalezneme především v tomto prostředí. Některé druhy obojživelníků potřebují k rozmnožování právě rašelinné tůně.

Typickým biotem pískoven jsou písčiny

Vznikají těsně po skončení těžby. Téměř okamžitě je holý písek osídlován rostlinami. V prvních letech se zde vytváří nezapojená společenstva rostlin vyžadují málo živin a nesnášejících konkurenci. Tato společentva jsou z pohledu ochrany přírody velmi důležitá. Většina těchto rostlin z mnohých míst naší přírody již zmizela a v pískovnách našli náhradní stanoviště. K těmto rostlinám patří např. bělolist nejmenší (Filago minima), nahoprutka písečná (Teedsalina nudicaulis). K typickým druhů písčin, které nejsou ohroženy patří např. paličkovec šedavý (Corynephorus canescens) nebo chmerek vytrvalý (Scleranthus perennis). Ačkoliv dřeviny jsou typická pro pozdější typická stádia, již v tomto iniciálním stádiu můžeme najít malé semenáčky borovice lesní (Pinus sylvestris). Stejně jako výše popsané rostliny tak i někteří živočichové se specializovali životu písčin. Patří k nim především někteří zástupci hmyzu např. mravkolvi a svižníci. Většina těchto specialistů je ohrožena, protože mimo pískovny podobná místa v naší přírodě chybí. Toto cenné společentvo je nutné odpovídajícími zásahy udržovat jinak se vlivem sukcesního vývoje přemění z hlediska ochrany přírody na méně hodnotné a vzácné druhy rostlin a živočichů zmizí. Podrobnější informace o údržbě tohoto biotopu jsou uvedeny v článku ochrana pískoven.

Pokud se bitop písčin nechá bez zásahů může se v suchých stanovištích vytvořit ještě poměrně cenný biotop – otevřený trávník. Kromě trav a bylin se v suchých trávnících vyskytují také některé dřeviny např. růže šípková (Rosa cannina), svída krvavá (Swida sanguinea) a hlohy (Crataegus). Na vlhčích stanovištích se mohou vytvořit louky. V pozdějších fázích sukcesního vývoje i louky začínají osidlovat dřeviny. Na velmi vlhkých stanovištích to mohou být olše lepkavá (Alnus glutinosa) nebo různé druhy vrb (Salix sp.) S kulturními loukami, případně poli se můžeme setkat i v bezprostředním okolí pískoven. Ty vznikly nejčastěji rekultivací. Druhová rozmanitost těchto stanovišť je však nesrovnatelně chudší než luk vzniklých v pískovnách sukcesním vývojem.

Za určitých okolností může vzniknout v pískovně zcela nehodnotný biotop – ruderál. Těmito okolnostmi mohou být přítomnost ruderálních druhů v blízkém okolí pískovny, skládky v pískovnách aj. Ze skládek se často mohou šířit nepůvodní, invazní druhy např. křídlatky (Reynoutria sp.). Ruderální ani invazní rostliny nepředstavují většinou v prostředí pískoven vážný problém, protože v pozdějších fázích sukcese podlehnou konkurenčně zdatnějším druhům, zejména dřevinám.

V pískovnách lze najít i les

A tak se dostáváme k lesům v pískovnách. O tom jaké druhy dřevin v tomto biotopu najdeme rozhodují především podmínky stanoviště a přítomnost různých druhů v okolí. Na vlhkých místech se vytvoří porosty vrb nebo olší. I v podrostu těchto dřevin můžeme najít některé vzácné dřeviny např. žebratku bahenní (Hottonia palustris). Na suchých stanovištích většinou dominuje borovice lesní (Pinus sylvestris), najdeme zde však také listnáče. K silně ohroženým bylinám, které může najít v podrostu tohoto biotopu patří např. plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum). Typickou a hojnou rostlinou vyskytující se též v podrostu je hruštička menší (Pyrola minor). Lesní pískovny obývají živočichové typické pro běžné lesy.

V teplých oblastech lze najít akátiny

Posledním biotopem pískoven, o kterém se zmíníme jsou akátiny. Tento biotop se může vytvořit pokud se v okolí pískovny vyskytuje trnovník akát (Robinia pseudoacacia). K vytvoření tohoto biotopu může dojít především v teplejších oblastech ČR jako je např. jižní Morava nebo Polabí. Je to jediný biotop pískoven, který je vysloveně nežádoucí a nebezpečný. Hlízkové bakterie na kořenech akátu totiž vylučují do půdy látky, které jsou pro většinu rostlin toxické. Akát tak vytváří souvislé monokultury. V podrostu akátu je schopno žít jen několik málo druhů rostlin náročných na dusík. Vedle samotných mladých akátů to může být také např. vlašťovičkník větší (Chelidonium majus) a měrnice černá (Ballota nigra). Také druhová pestrost živočichů je zde malá a reprezentovaná spíše běžnými a přizpůsobivými druhy.

Zdroje:
Řehounková K., Řehounek J., Janošťák J.(2007): Pískovny za humny, České Budějovice, Sdružení Calla 2007, 100s.
Řehounek J., Řehounková K. (eds) (2010): Pískovny a štěrkopískovny. In: Řehounková K.,
Řehounek J., Prach K.(2010): Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi. Calla, České Budějovice 2010