Bioremediace, aneb mikroorganismy pomáhají čistit půdu od toxických látek

autor: Gabriela Šedivcová
V životním prostředí se vyskytuje nepřeberné množství polutantů, které negativně ovlivňují vše, s čím přijdou do styku. Škodlivé látky mohou být stálé nebo naopak lehce degradovatelné (tj. snadněji odstranitelné). Bohužel, za většinu těch těžko odbouratelných (perzistentních) si můžeme sami, neboť pocházejí z antropogenní činnosti. Některé byly vyráběny záměrně pro jejich žádoucí vlastnosti, jiné vznikaly jako vedlejší produkty průmyslových výrob, spalování atd. Značná část perzistentních polutantů navíc podléhá dálkovému transportu. Atmosférou se tak dostávají na místa, kde nikdy nevznikaly – příkladem jsou polární oblasti. A jak mohou nejmenší živé organismy pomáhat?

Využití mikroorganismů představuje pro životní prostředí přátelskou a ekonomicky výhodnou bioremediační metodu. Jak uvádí wikipedie, bioremediace může být definována jako jakýkoliv proces, v němž jsou působením živých organismů či enzymů přeměňovány toxické či rizikové látky na netoxické a nerizikové látky. Většinou jde o rozklad organických polutantů prostřednictvím specifických mikroorganismů, anebo pouze o optimalizaci podmínek okolí pro působení již přítomné mikroflóry. Optimalizaci podmínek lze zajistit vhodným prostředím z hlediska nároků na kyslík, vlhkost, teplotu, pH, živiny a stimulační látky. Populace bakterií je schopná se zdvojnásobit dokonce každých 45 min!

Mikroorganismy mohou využívat polutanty přímo jako substrát, což zjednodušeně znamená, že se jimi živí nebo škodlivé látky přeměňují do méně toxické formy. Při výběru je nutné zohlednit několik faktorů: schopnost adaptace i reprodukce v daném prostředí, rychlost bakteriální aktivity, vedlejší negativní účinky a v neposlední řadě je nutné podrobně znát mechanismus jejich působení.

Jedním z největších problémů půd je výskyt významných organických polutantů. Může se jednat o ropu (+ropné deriváty), uhlovodíky, karboxylové kyseliny, alkoholy, halogenované sloučeniny, polychlorované bifenyly, dioxiny apod. Stejně nebezpečně působí i často přítomné těžké kovy. Z hlediska charakteru polutantu je tedy nutné vzít v úvahu jeho chemické složení, koncentraci, toxicitu, biologickou rozložitelnost, těkavost a rozpustnost. Všechny výše uvedené faktory souvisí s konečnou úspěšností provedené bioremediace.

U mnoha polutantů je však těžké odhadnout míru jejich negativního působení na životní prostředí. Dostáváme se do problémů, kdy se musíme rozhodnout, jaké analýzy budou nejvhodnější a jejich výsledky budou spolehlivé. Řešíme výběr analýz z hlediska legislativního, ekonomického a vypovídajícího o skutečném vlivu látky na přírodu. Nejlepší se zdají kombinace chemických, fyzikálních a ekotoxikologických analýz. Stejně tak je vhodné všechny tyto analýzy zakomponovat i při hodnocení již proběhlé mikrobiální bioremediační technologie.

Nejvíce jsou z rozsáhlé skupiny mikroorganismů žádané bakterie, houby a plísně. Problémové vysoce chlorované perzistentní organické polutanty dokáží transformovat rody Pseudomonas, Rhodococcus, Bacillus či velkou nadějí je i skupina nazývaná dle jejich místa výskytu Dehalococcoides. Mikroskopické plísně a houby podílející se na bioremediacích půd jsou například Phlebia, Coriolus nebo Pseudallesscherii. Využití mikroorganismů v této oblasti je velice zkoumaným tématem a k poznání přesných mechanismů vzájemného působení prostředí, škodliviny i jedince, je nutná rozsáhlá interdisciplinární znalost.



autor:
datum vydání:
17. června 2015


Diskuze k článku „Bioremediace, aneb mikroorganismy pomáhají čistit půdu od toxických látek“



 

Líbí se Vám naše články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!